27 C 125/2019-26 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 40 092 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený jako předchozí věřitel nebo poskytovatel půjčky) na ni postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.9.2016. 3. Žalující strana tvrdila, že předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou dne 18.2.2012 smlouvu o půjčce [číslo] Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 22 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 18 392 Kč, který se skládal z úroku ve výši 2 809 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 180 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 403 Kč. Dlužník měl půjčku splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 674 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 13.4.2013. Dlužník tuto povinnosti nesplnil. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 21 836,60 Kč, dlužný poplatek ve výši 18 255,40 Kč a dále příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení, z části kapitalizovaných. 4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 5. Protože věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a je proto jejich souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání podle výše uvedených zákonných ustanovení předpokládán. 6. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 7. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 18.2.2012 bylo zjištěno, že mezi předchozím věřitelem a žalovanou stranou byla uzavřena smlouva, kterou předchozí věřitel přenechal žalované straně peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 18 392 Kč, který se skládal z úroku ve výši 2 809 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 180 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 403 Kč. Dlužník měl půjčku splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 674 Kč. 8. Ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, které byly učiněny součástí smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 21% ročně. 9. Předání peněz prokázáno samotnou smlouvou o půjčce, která obsahuje prohlášení o tom, že dlužník převzal půjčku v hotovosti při uzavření smlouvy. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.9.2016 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou stranou byly postoupeny na žalobkyni. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.9.2016 bylo zjištěno, že postoupení bylo žalované straně oznámeno. 12. Výzvou ze dne 21.6.2018 bylo prokázáno, že žalující strana žalovanou stranu o zaplacení dlužných částek upomínala. 13. Vzhledem k § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. se věc posuzuje podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o práva a povinnosti vzniklé před 1. 1. 2014. Vztah z postoupení se pak řídí zákonem č. 89/2012 Sb. 14. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku. 15. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o půjčce a dlužníkovi byly přenechány finanční prostředky (§ 657 OZ). Dlužník měl půjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky (§ 658 OZ). Pokud byly sjednány další poplatky (§ 2 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013), které žalovaný nehradil, je povinen zaplatit i je. 16. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením půjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že půjčku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.1.2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24.7.2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. 17. Dlužník neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 517 odst. 1, 2 OZ). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Žalující strana požaduje úrok z prodlení až za dobu poté, co předchozí věřitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky. Okamžik prodlení však nastal nejpozději uplynutím splatnosti poslední týdenní splátky, což předchází okamžiku, od kterého žalující strana úrok z prodlení požaduje. 18. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalující strana byla v řízení zcela úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 604 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Odměna advokáta byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny, přičemž při určení tarifní hodnoty soud vycházel jen z jistiny (bez příslušenství v podobě poplatků a úroků). Odměna byla vypočtena dle § 14b AT v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 AT po 300 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b AT. Protože zástupce žalobkyně je plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést. Celkem tedy náklady řízení tvoří částku 3 056 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).