32 C 125/2021-21 — Okresní soud v Liberci

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný jako držitel televizního přijímače měl povinnost hradit televizní poplatek a to od [anonymizováno] [rok], kdy byl jako poplatník přihlášen. Tuto svou povinnost však řádně neplnil a v období roku [rok] a [rok] tak dluží částku 675 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě. S ohledem na prodlení žalovaného pak žalobce uplatňuje rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši vždy od šestnáctého dne příslušného měsíce, v němž nebyl televizní poplatek zaplacen. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., vycházejíc z obsahu spisu a předložených listinných důkazů, když žádný z účastníků k výzvě soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s tímto postupem; žalovanému byla výzva soudu spolu se žalobou doručena ve smyslu § 49 odst. 4 o.s.ř. Podle ustanovení § 2 zákona odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se platí televizní poplatek ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Podle ustanovení § 3 odst. 2 poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více (§ 5 odst. 1), měsíční výše televizního poplatku činí od 1.1.2008 135 Kč (§ 6) a televizní poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2). Vzhledem k tomu, že žalovaný jako poplatník televizního poplatku nedostál své zákonné povinnosti platit příslušný televizní poplatek, shledal soud žalobou uplatněný nárok důvodným a žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení a jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 315/2013 Sb. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán ode dne následujícího po dni splatnosti příslušného měsíčního poplatku, když tímto dnem se žalovaný dostal do prodlení s jeho platbou. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl plný úspěch ve věci a vznikl mu tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů a dále v souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I.US 3344/2012. Účelně vynaložené náklady tedy spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč.