12 C 396/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 675 Kč spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 64,15 Kč. Tento nárok dle tvrzení žalobkyně představuje jistinu s příslušenstvím, kterou byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni z titulu povinnosti poplatníka televizního poplatku přihlášeného do evidence poplatníků televizního poplatku. 2. Dne [datum] žalovaná nárok žalobkyně uznala co do dlužné jistiny, nicméně odmítla hradit náklady řízení ve výši navržené žalobkyní. 3. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud ve věci rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s hmotným právem. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 400 Kč představující uhrazený soudní poplatek. Náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem soud nepovažuje za účelně vynaložené, tedy takové, které by žalobkyně musela nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit svá práva. Pokud agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3705/14 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 405/14). Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).