13 C 258/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, učinila žalobkyně dlužné pojistné za období od [datum] do [datum] ve výši 447 Kč, a dále se domáhala nákladů spojených s upomínáním a vymáháním ve výši dalších 300 Kč a dalších 350 Kč na poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy. Předmětem řízení dále učinila zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši dalších 67 Kč. 2. V žalobě tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] resp. nabídku/návrh [číslo] jehož přijetí potvrdila písemně zasláním pojistky. Současně však pokračovala tvrzením, že smlouva byla uzavřena v písemné formě vyplněním formuláře pojistného produktu, kdy jejím předmětem bylo [anonymizováno] životní pojištění, a měsíční pojistné splatné v první den příslušného období činilo 408 Kč. Každý z účastníků si převzal jedno vyhotovení pojistné smlouvy. 3. Následně žalobkyně v dalším podání vysvětlila namísto uvedení, které měsíční platby a z jakého data jsou dlužné, že jde po o poměrnou část ročního pojistného, kdy za celou dobu se mělo uhradit 2 079 Kč, ale před podáním žaloby bylo 4x 408 Kč zaplaceno, tj. do konce března, a předmětem by tak zbylo dubnové pojistné a tři květnové dny, tedy 447 Kč celkem na pojistném. Žalobkyně ale vzala žalobu současně i částečně zpět, co do 816 Kč s tím, že na jistině tak zůstalo dlužných jen 281 Kč, když obdržela platbu 2x 408 Kč, setrvala proto na žalobě co do 281 Kč, a kapitalizovaných úroků z prodlení. 4. Tímto tak nastal stav, kdy není možné říci (po zjevném doplacení pojistného), zda žalobkyně nárokuje část jen jednoho poplatku (když oba přesahují částku 281 Kč), či na každém z nich nějakou část, a co by jí tedy mělo být (který nárok a v jakém rozsahu) přiznáno. Scházelo tak tvrzení, kolik kam a proč bylo započteno, a co tedy podle žalobkyně nadále zbývá dlužné. K doplnění by soud při nařízeném jednání žalobkyni vyzval, ta se ale nedostavila. Ohledně pojistného rovněž nebylo možné situaci nijak hodnotit, neboť chyběla tvrzení, z jaké konkrétní částky, a jakou sazbou byl vypočítán, z čeho tedy vyplynuly konkrétně částky 35 Kč a 32 Kč. Ohledně samotného uzavření smlouvy pak žalobkyně nijak nereagovala na výzvu soudu, aby doložila, kdy se pojistka dostala do dispozice žalované, a návrh smlouvy tak byl vůbec přijat. 5. Po skutkové stránce soud zjistil, že tvrzení žalobkyně ohledně podepsání písemné smlouvy oběma stranami v podobě formuláře, kdy si každý z účastníků vzal paré, neodpovídají (proto i vyzýval předem, aby bylo doloženo doručení pojistky a kdy se tak stalo). Namísto kopie pojistné smlouvy na formuláři byl předložen pouze návrh pojistné smlouvy s [číslo] který byl podle všeho vygenerovaný na dálku a nese podpis pouze distributora pojištění. K existenci pojistného vztahu tak scházel podklad, od kterého se měly odvíjet všechny žalobkyní uplatněné nároky, kdy žalobkyně sice předložila i pojistku jako své potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, z ní ale nevyplývá, kdy a zda vůbec se dostala do dispozice druhé strany. 6. Žalobkyně tak právně hodnoceno tvrdila, že existuje smluvní titul ve smyslu § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterým se žalovaná zavázala hradit nárokované pojistné, jeho existence se však neprokázala. I když pojistnou smlouvu lze uzavřít tak, že je učiněn návrh nepřítomné osobě, a ten je pak možné přijmout odpovídajícím prostředkem, základem je, že se ve stanovených lhůtách musí přijetí, ať již formou pojistky či v jiné podobě, dostat do dispozice druhé strany, což žalobkyně neprokázala a výzvu soudu v tomto směru zcela ignorovala. Nedoplnila v tomto směru ani tvrzení ohledně lhůty pro přijetí návrhu, ani data, kdy se přijetí dostalo do dispozice žalované, nejen důkazy. Jediné, co předložila, pojistka, toto nedoložila, zjevně nebyla převzata žalovanou proti podpisu. 7. Po částečném zpětvzetí žaloby pak navíc absentovala tvrzení uvedená výše, co tedy mělo být z poplatků uhrazeno, na co byly platby provedeny či započteny, a co tak zbývá dlužné, jakož i k tomu, od kdy do kdy a v jaké sazbě byl vypočten úrok. Kromě toho, že nebylo prokázáno, kdy byl přijat návrh, a že vznikla smlouva, ze které měly nároky plynout, by žalobě nemohlo být dále vyhověno i proto, že soud po zpětvzetí při absenci dalších tvrzení nebyl schopen vyhodnotit, co je zaplacené a jaký dluh trvá, rovněž dobu úročení. Rozhodné skutečnosti musí být v prvé řadě tvrzeny a v řízení následně prokázány dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“). 8. Žalobkyně se pak z nařízeného jednání omluvila, nemohla tedy doplnit tvrzení, ani předložit důkazy, k čemuž by ji soud vyzval a poučil a následcích nesplnění této výzvy. Nebylo tak možné nic jiného, než žalobu v celém rozsahu zamítnout v rozsahu, ve kterém nebyla vzata zpět. V rozsahu zpětvzetí pak soud řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř., kdy do doby jednání je žalobkyně oprávněna takto učinit bez ohledu na stanovisko druhé strany. 9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nebyla nikomu přiznána náhrada nákladů řízení, neboť v řízení úspěšné žalované, která by jinak na jejich úhradu měla nárok, žádné nevznikly. Jako na procesní neúspěch nahlížel soud i na částku, kterou žalobkyně vzala zpět, neboť o tom, že došlo k úhradě, nebyl předložen doklad, a to ani při jednání, kde by o něj byla žalobkyně, která ho sama nepřipojila, byla v případě účasti na něm, vyzvána. Seznam došlých plateb není dokladem o provedené platbě a datu, kdy se tak stalo, ale jde o záznamy, které si sama žalobkyně zapisuje, a dokládá tedy jen to, že si platbu za žalobkyni (neznámo kdo konkrétně, ani kdy) zapsal a zaevidoval, nic jiného z takového seznamu dovodit nelze. Jestliže se má prokázat, kdy a kolik žalovaná zaplatila, je třeba předložit doklad přímo o této platbě, zvlášť mají-li se s tím pojit další následky.