13 C 311/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 26. 2. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně nároky ze smlouvy, kterou žalovaný uzavřel pod [číslo] dne 22. 5. 2018 se [právnická osoba] [právnická osoba], a od které je žalobkyně nabyla postoupením. 2. Konkrétně nárokovala splátky 3x po 100 Kč, vyúčtované za období od 6. 8. 2018 do 5. 9. 2018 pod [číslo] za období od 6. 9. 2018 do 5. 10. 2018 pod [číslo] za období od 6. 10. do 5. 11. 2018 pod [číslo] na kupní cenu, kdy kupní smlouva byla součástí účastnické smlouvy, za modem [anonymizováno 5 slov] [číslo]. Tvrdila, že zařízení stálo po podmíněné slevě 2 301 Kč, z nichž 1 Kč zaplatil žalovaný jako akontaci a dále měl zařízení splácet. Nepřímo z toho lze dovozovat, že hradit měl, jak bývá i u těchto typů služeb obvyklé, dle předložených vyúčtování, nikoliv za kalendářní měsíc, od kdy však mělo být splácení zahájeno, dovodit nelze. 3. Dále učinila předmětem řízení zesplatněné splátky – doplatek ceny ve výši 1 800 Kč s tím, že tyto vyúčtovala žalovanému se splatností 12. 9. 2018 pod [číslo] protože splátky nebyly hrazeny řádně a včas a úhradu podmíněné slevy z kupní ceny ve výši 1 149,99 Kč, neboť žalovaný nedodržel podmínku pro tuto slevu, kterou byla doba trvání smlouvy 24 měsíců, smlouva však byla dne 17. 12. 2018 vypovězena. Tuto vyúčtovala žalované vrubopisem [číslo] se splatností 19. 2. 2019. 4. Posledním nárokem pak bylo 300 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky s tím, že se jedná o rozpočet režijních nákladů, které průměrně připadají na každou z pohledávek, jež byly postoupeny, a jde tak o paušalizovanou výši dle sazebníku. 5. O haléřové vyrovnání 0,40 Kč vzala žalobkyně žalobu před zahájením řízení zpět, proto soud v tomto rozsahu řízení výrokem II podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zastavil. 6. Uplatněné nároky na podmíněnou slevu zařízení a úhradu kupní ceny, se řídí ustanoveními o kupní smlouvě dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a následujících. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Je věcí dohody stran, jak výše ceny, včetně možnosti jejího snížení formou slevy, byť za stanovených smluvních podmínek, kdy při jejich nedodržení je povinností doplatit kupní cenu do plné výše, tak i otázka splatnosti takového nároku, i splátek, jsou-li ujednány. V návaznosti na to je pak ale třeba tvrdit nejen kolik a za co bylo ujednáno k úhradě, ale i jak byla sjednána splatnost, a toto vše prokázat, včetně toho, že byly splněny podmínky pro vrácení slevy, resp. doplacení kupní ceny do plné výše, a že nastala splatnost takového nároku. Jde o základní procesní povinnosti žalobkyně dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 8. Sama žalobkyně tvrdila, že podmínkou nároku na slevu bylo trvání účastnické smlouvy 24 měsíců, a že povinnost slevu vrátit vznikla pro ukončení tohoto vztahu výpovědí. V tomto směru však netvrdila, kdy se dostala výpověď do dispozice druhé strany, ani kdy tak v návaznosti na to uplynula výpovědní doba, jak dlouhá a podle čeho byla, a nenavrhla a nedoložila ani samotnou výpověď, ani její doručení žalovanému, tj. nenavrhovala vůbec žádný důkaz k tomu, že nastala tvrzená podmínka (předčasné ukončení smlouvy), při kterém mohla, jak sama tvrdí, nárokovat vrácení slevy. 9. Co se týká splátek kupní ceny, pak žalobkyně netvrdila, od kdy (od jakého vyúčtovacího období) mělo být vůbec splácení zahájeno, a jestliže splatnost splátek měla být navázána na vyúčtování služeb, pak bylo nezbytné i tvrdit a doložit, že se vyúčtování dostala do dispozice žalovaného, a splatnost tak skutečně nastala. V tomto směru nebylo tvrzeno nic, i splatnost navázanou na vyúčtování lze jen odvodit o tvrzeních o jejich splatnosti, ve vztahu k nimž splátky žalobkyně uvádí, ohledně důkazních návrhů je zde situace stejná, navrženy nebyly důkazy žádné. 10. Žalobkyně tak v prvé řadě neunesla břemeno tvrzení k rozhodným skutečnostem, bez nichž a jejich následného prokázání, není možné žalobě vyhovět. Nároky tak byly zamítnuty, a to aniž by soud zkoumal postoupení pohledávky, neboť by nebylo možné vyhovět ani tvrzené původní věřitelce, postoupení by tak na věci nemohlo nic změnit, stejně jako důkazy další, kdy provádění dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, pokud se žalobkyně nezúčastnila jednání. 11. Za této situace nemohla být ani poučena a vyzvána k doplnění, a nemohlo být ani odročováno za tímto účelem, neboť s koncem prvního jednání ve věci nastala i zákonná koncentrace řízení a nově by již žalobkyně ani uvádět dříve známé skutečnosti a navrhovat další důkazy nemohla. Kromě toho, že soud má zásadně rozhodovat již při prvním jednání a postupovat v řízení hospodárně, zákonná koncentrace neumožňuje, aby účastníci opožděně řešili základní náležitosti. Rozhodnutí neúčastnit se jednání pak jde k jejich tíži, kdy se tímto výhody poučení i přes právní zastoupení jinak udělovaného vzdávají. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že v řízení byl plně úspěšný žalovaný. Ten by tak měla nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o.s. ř., žádné náklady mu však nevznikly.