13 C 433/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 21. 6. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně dlužné pojistné ve výši 2 256 Kč za období od 31. 7. 2020 do 6. 11. 2020 z pojistné smlouvy na pojištění odpovědnosti provozu vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [číslo] kterou se žalovaná zavázala půlročně od počátku pojištění dne 31. 1. 2020 hradit pojistné 4 235 Kč. Dále nárokovala 2x 300 Kč na poplatcích dle sazebníku, konkrétně 300 Kč za upomínku s upozorněním na možný zánik pojištění a dalších 300 Kč za upomínku po zániku pojištění s tím, že na povinnost úhrady účtovaných poplatků byla žalovaná upozorněna dopisem, kterým byla informována o zániku pojištění. Žalobkyně se domáhala rovněž i kapitalizovaného zákonného úroku ve výši dalších 147 Kč za období od 7. 11. 2020 do 21. 6. 2021, celkem tak uplatnila částku 3 003 Kč. 2. Skutkově dospěl soud k závěru, že strany dne 31. 1. 2020 podepsaly tvrzenou pojistnou smlouvu, kde se žalovaná zavázala k pololetnímu pojistnému 4 235 Kč Sazebník předložený žalobkyní, který je evidentně pouze jakýmsi výňatkem, žalovaná nepodepsala, a nelze tak z něho dovodit, že by si strany v něm uvedené úhrady sjednaly. Žalobkyně sama žalované zaslala upomínku na adresu uvedenou ve smlouvě, která jí byla dne 17. 9. 2020 dle předložené dodejky vhozena do domovní schránky. V tuto dobu bylo splatné celé žalované pojistné, a nebylo tak nutné a účelné vyzývat žalovanou znovu ještě advokátkou, kdy i v žalobě se tvrdí i další upomínky samotné žalobkyně. 3. S ohledem na shora uvedené je důvodný nárok žalobkyně na smlouvou sjednané pojistné podle § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění. Jelikož žalovaná nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by uhradila dlužné pojistné, soud žalobkyni přiznal poměrnou část sjednaného žalovaného pojistného, kdy 31. 7. 2020 byla splatná pro pololetní období v délce 184 dnů sjednaná částka, a na jeden den připadá 23 Kč. Žalovaná poměrná část pak činí při délce období 99 dnů 2 277 Kč, a tedy o něco více než kolik žalobkyně nárokovala. Nebyl proto důvod nepřiznat jí žalovaných 2 256 Kč v souladu s § 2783 odst. 2 o. z.. 4. Žalovaná se dnem následujícím po splatnosti pojistného dostala s úhradou platby do prodlení podle § 1968 o. z, kdy k tomuto datu je třeba stanovit i výši sazby úroku z prodlení dle § 1970 o. z., přestože úrok z prodlení je nárokován až od pozdějšího data. Pro neuhrazenou částku 2 256 Kč splatnou 31. 7. 2020 tak platí 8,25 % ročně a za žalované období se tedy na kapitalizovaném úroku jedná celkem o částku zaokrouhleno 116 Kč, kterou soud rovněž žalobkyni přiznal, když sazba zákonného úroku vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Přiznat nebylo možné nárokované poplatky, které nevyplývají z žádného předpisu, a že by došlo k jejich ujednání se žalovanou žalobkyně v řízení neprokázala, stejně tak nebylo možné přiznat ani další část kapitalizovaného úroku z prodlení, neboť ani pro něj neexistuje podklad. Žalobkyně má proto i nárok jen na poměrnou část nákladů řízení dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) v rozsahu 58 %, když od úspěchu 79 % žalobkyně při přiznaných 2 372 Kč celkem ze žalovaných 3 003 Kč celkem, se odečítá úspěch žalované 21 %. 6. Náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč a odměna advokátky za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v akt. znění (převzetí věci, a sepis žaloby) v sazbě po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1, když jde o tzv. formulářovou žalobu, tedy vzor s obměňovanými údaji. Ke každému úkonu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a). Součástí je i náhrada za DPH ve výši 21% z částek mimo poplatek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a náklady jsou splatné dle § 149 o.s.ř. k rukám advokátky. Žalobkyni přiznaná výše nákladů 58 % tak činí 653 Kč. 7. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokátky spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. Sama žalobkyně však žalovanou k úhradě dlužného pojistného vyzývala, a to navíc v době, kdy již bylo splatné celé pojistné, kdy byla k dispozici i dodejka prokazující odeslání výzvy, jak vyžaduje § 142a o.s.ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Nebylo tedy důvodu žalovanou opětovně vyzývat advokátkou, když tak už dříve žalobkyně sama učinila, proto soud náhradu za tento úkon jako neúčelný nepřiznal. 8. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.