13 C 439/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 26. 2. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně nároky ze dvou smluv, které žalovaná uzavřela dne 30. 1. 2018 pod [číslo] [číslo] se společností [anonymizováno] [právnická osoba], a od které je žalobkyně nabyla postoupením. 2. Konkrétně nárokovala splátky 4x po 100 Kč na kupní cenu, kdy kupní smlouva byla součástí účastnické smlouvy [číslo] za [anonymizována tři slova] 2 [anonymizováno] [číslo]. Tvrdila, že zařízení stálo 2 301 Kč, z nichž 1 Kč zaplatila žalovaná jako akontaci a dále měla zařízení splácet. Úhradu v žalobě vázala žalobkyně na předkládaná vyúčtování, nikoliv za kalendářní měsíc, ale zúčtovací období. Od kdy mělo být splácení vůbec zahájeno, dovodit nelze. 3. Nárokované splátky byly vyúčtovány ve vyúčtováních za období od 13. 5. 2018 do 12. 6. 2018 pod [číslo] kdy stejnou fakturou vyúčtovala žalobkyně i položku [anonymizována dvě slova] – S za 399 Kč (s haléřovým vyrovnáním), kterou rovněž učinila předmětem řízení, za období od 13. 3. 2018 do 12. 4. 2018 pod [číslo] ve které vyúčtovala i [příjmení] [anonymizováno] standard za 407,41 Kč (s haléřovým [anonymizováno]) a [příjmení] internet S za 2,87 Kč, které také nárokuje, dále za období od 13. 4. 2018 do 12. 5. 2018 pod [číslo] kdy součástí fakturace byla i položka videotéka za 89,10 Kč a [anonymizována dvě slova] – základní za 399 Kč, které také nárokuje, splátku nárokovala i za období od 13. 6. 2018 do 12. 7. 2018 pod [číslo] kdy v tomto vyúčtování nárokovala i [anonymizována dvě slova] za 399,40 Kč (s haléřovým vyrovnáním), který je rovněž učiněn předmětem řízení. Tato položka byla dále učiněna předmětem řízení i ve výši 219,23 Kč (s haléřovým vyrovnáním) za fakturované období od 13. 6. 2018 do 12. 7. 2018 pod [číslo]. 4. Dále učinila předmětem řízení zesplatněné splátky – doplatek ceny ve výši 1 800 Kč s tím, že byly žalované vyúčtované se splatností 27. 11. 2018 pod [číslo] protože splátky nebyly hrazeny řádně a včas. Rovněž nárokovala i úhradu podmíněné slevy 499,99 Kč z kupní ceny zařízení VDSL modem [anonymizována dvě slova], které stálo po slevě 799 Kč, kdy kupní smlouva byla součástí účastnické smlouvy [číslo] neboť žalovaná nedodržela podmínku pro tuto slevu, kterou byla doba trvání smlouvy 24 měsíců, smlouva však byla dne 6. 9. 2018 vypovězena. Tato byla žalované vyúčtována vrubopisem [číslo] se splatností 20. 11. 2018. 5. Posledním nárokem pak bylo 300 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky s tím, že se jedná o rozpočet režijních nákladů, které průměrně připadají na každou z pohledávek, jež byly postoupeny, a jde tak o paušalizovanou výši dle sazebníku. 6. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaná dne 3. 4. 2018 uzavřela se [právnická osoba] účastnickou smlouvu [číslo] kterou jedinou žalobkyně předložila. Tato smlouva neobsahovala žádná ujednání týkající se koupě některého z uvedených zařízeních. Byly v ní ujednány toliko jen služby týkající se [anonymizována dvě slova] a dat, žádné další služby, které žalobkyně učinila předmětem řízení, ujednány nebyly. Žalobkyně za tvrzená období vystavila žalované vyúčtování poskytovaných služeb, která jsou výše uvedena, z těchto listin však nebylo možné zjistit, že by se dostaly před splatností, nebo alespoň kdykoliv později do dispozice žalované a mohly tak vyvolat splatnost vyúčtovaných nároků v nich. 7. Po právní stránce uplatněné nároky na splátky za zařízení, doplatek kupní ceny a nároky na podmíněné slevy, podléhají ustanovením o kupní smlouvě, a tedy § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a následujících. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Je věcí dohody stran, jak výše ceny, včetně možnosti jejího snížení formou slevy, byť za stanovených smluvních podmínek, kdy při jejich nedodržení je povinností doplatit kupní cenu do plné výše, tak i otázka splatnosti takového nároku, i splátek, jsou-li ujednány. 8. Žalobkyně v řízení sice tvrdila uzavření kupních smluv, které měly být součástí dvou účastnických smluv, v řízení pak byla předložena jen jedna účastnická smlouva, z jiného data a s jiným číslem, kdy ani obsah této smlouvy nekorespondoval s tvrzením žalobkyně, neboť tato smlouva žádnou kupní smlouvu neobsahovala. Žalobkyně tak neprokázala samotný základ nároků z kupní smlouvy, když žádnou tvrzenou smlouvu s ujednáními nárokovaných cen, nepředložila. 9. Pokud jde o zbývající žalobkyní uplatněné nároky, jednalo se o nároky z tzv. innominátní smlouvy. V rámci široké smluvní volnosti mohou účastníci uzavřít jakoukoliv jinou smlouvu, než zákonem upravený typ podle § 1746 odst. 2 o. z. a lze tak sjednat i jiné služby za smluvní ceny, včetně paušální platby za vymáhání, pokud k němu dojde. 10. Z uplatněných nároků ale se smlouvou korespondoval toliko nárok na internet, když v ní bylo sjednáno dodávání dat žalované, zbývající nároky uvedeny nebyly, tj. nebyl prokázán jejich základ, stejně jako v případě kupní smlouvy, a pokud by za ně měla být přiznána náhrada jako za poskytnuté bez smlouvy, dle § 2991 o. z., pak nebylo prokázáno, že k jejich čerpání žalovanou skutečně došlo, kdy není ani zřejmé, o co se vlastně vůbec konkrétně jednalo. Ohledně žádné z účtovaných služeb pak neby 11. K těmto nárokům především chyběla tvrzení žalobkyně ohledně jejich ujednání a tedy, co a na základě čeho bylo dodáváno a vzniklo tak právo účtovat. Žalobkyně nárokovala platby za poskytnuté služby žalované v konkrétních obdobích, avšak ani přes výzvu soudu nedoplnila, kdy se do dispozice žalované vyúčtování dostala, a na základě kterých měla žalovaná tyto nároky uhradit. Z předložených vyúčtování pak navíc neplyne ani skutečnost o jejich řádném dostání do dispozice žalované, a nelze tak učinit ani závěr, že jde o částky splatné, a již jen proto je nelze přiznat. 12. Žalobkyně tak především v prvé řadě neunesla břemeno tvrzení k rozhodným skutečnostem, bez nichž a jejich následného prokázání, není možné žalobě vyhovět, když ujednání kupní smlouvy řádně a úplně netvrdila a posléze ani neprokázala. To samé pak v případě dalších nároků, které vůbec netvrdila a nebylo tak řádně ani co prokazovat. Nároky tak byly zamítnuty, a to aniž by soud zkoumal postoupení pohledávky, neboť by nebylo možné vyhovět ani tvrzené původní věřitelce, postoupení by tak na věci nemohlo nic změnit, stejně jako důkazy další, kdy provádění dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, pokud se žalobkyně nezúčastnila jednání. 13. Za této situace nemohla být žalobkyně ani poučena a vyzvána k doplnění, a nemohlo být ani odročováno za tímto účelem, neboť s koncem prvního jednání ve věci nastala i zákonná koncentrace řízení a nově by již žalobkyně ani uvádět dříve známé skutečnosti a navrhovat další důkazy nemohla. Kromě toho, že soud má zásadně rozhodovat již při prvním jednání a postupovat v řízení hospodárně, zákonná koncentrace neumožňuje, aby účastníci opožděně řešili základní náležitosti. Rozhodnutí neúčastnit se jednání pak jde k jejich tíži, kdy se tímto výhody poučení i přes právní zastoupení jinak udělovaného vzdávají. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že v řízení byl plně úspěšná žalovaná. Ta by tak měla nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o.s. ř., žádné náklady jí však nevznikly.