15 C 17/2022-17 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 675 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení v kapitalizované výši 57,85 Kč, plynoucí z toho, že žalovaný je odběratelem elektřiny, připojeným k distribuční soustavě, proto se považuje za poplatníka televizního poplatku a byl zařazen do evidence poplatníků, neboť žalobkyni čestným prohlášením po její písemné výzvě neoznámil opak, byť byl poučen o následcích neprokázání opaku ve stanovené lhůtě. Zároveň mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však tuto povinnost v měsících [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] nesplnil a dluží proto částku 675 Kč, která nebyla ani přes výzvu uhrazena. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný se jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě nepřihlásil jako poplatník televizních poplatků, z toho důvodu mu žalobkyně dne 29. 5. 2019 zaslala výzvu k přihlášení poplatníka, ve které byl poučen, že pokud nevlastní či neužívá televizní přijímač, je povinen zaslat žalobkyni o této skutečnosti čestné prohlášení s tím, že pokud tak ve stanovené třicetidenní lhůtě neučiní, bude považován za poplatníka televizního poplatku, a proto bude zařazen do evidence poplatníků. Na zaslanou výzvu žalovaný nereagoval, v měsíci [anonymizováno] [rok] byl proto zařazen do evidence poplatníků a vznikla mu povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však televizní poplatek v měsících [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] v celkové výši 675 Kč (5 × 135 Kč) neuhradil, ačkoliv byl vyzván k úhradě dlužného televizního poplatku upomínkou a byla mu stanovena lhůta do 15 dnů od doručení této výzvy. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o poplatcích“). Dle § 2 odst. 2 zákona o poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Poplatníkem televizního poplatku je dle § 3 odst. 2 fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 3 odst. 4 zákona o poplatcích jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Výše poplatku dle § 6 zákona o poplatcích činí 135 Kč měsíčně. Dle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je dle § 10 zákona o poplatcích provozovatel vysílání oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Žalovaný nesplnil svoji zákonnou povinnost řádně hradit dlužné televizní poplatky. Žalobkyně přitom v řízení prokázala jak existenci pohledávek, tak i jejich výši, a vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poplatky uhradil, že jeho povinnost k jejich úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu neuhrazených poplatků za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 7. Šestnáctým dnem každého měsíce, v němž žalovaný řádně televizní poplatky nehradil, se žalovaný dostával s úhradou měsíční platby do prodlení. Protože žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši souladné s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 400 Kč představující uhrazený soudní poplatek. Náklady související se zastoupením žalobce advokátem soud nepovažuje za účelně vynaložené, tedy takové, které by žalobce musel nezbytně vynaložit, aby mohl řádně hájit svá práva. Pokud agendu televizních poplatků žalobce sám spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3705/14 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 405/14). 10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.