17 C 232/2021-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 945 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných poplatků za televizní přijímač s tím, že se žalovaný jakožto odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě považuje podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákona o poplatcích“) za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to po marném uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaný na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval a neoznámil čestným prohlášením, že tuto povinnost nemá, byl zařazen do evidence poplatníků a vznikla mu zákonná povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný dluží za období od února 2019 do srpna 2019 poplatky v celkové výši 945 Kč. Splatnost poplatku je stanovena do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se žalovaný stal poplatníkem. Žalobkyně uplatnila také nárok na zaplacení úroku z prodlení, který kapitalizovala do dne vyhotovení návrhu, tedy dne 15. 4. 2020, ve výši 84,62 Kč. 2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla výzva doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z výzvy k přihlášení poplatníka ze dne 2. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný nebyl přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku, ačkoli je odběratelem elektřiny, a tak má povinnost platit, pokud písemným čestným prohlášením neoznámí jinak. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizního poplatku bylo zjištěno, že žalovaný se považuje z poplatníka televizního poplatku od ledna 2019. Z výzvy žalobkyně k úhradě dlužné částky a výpisu předepsaných a uhrazených částek vyplývá, že žalovaný byl vyzván o úhradu dlužných poplatků včetně úroků z prodlení ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, která byla zaslána žalovanému. 4. Podle § 3 odst. 2 zákona o poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní nebo drží, alespoň jeden měsíc, či z jiného důvodu po tuto dobu užívá televizní přijímač. Podle § 3 odst. 4 zákona o poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. V případě fyzické osoby je poplatek splatný podle § 7 odst. 2 nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Výše televizního poplatku činí podle ustanovení § 6 zákona o poplatcích 135 Kč měsíčně. Podle ustanovení § 10 zákona o poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah, který se řídí zákonem o poplatcích, neboť žalovaný byl odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a po písemné výzvě neoznámil písemným čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku. Žalovaný je proto povinen platit měsíčně televizní poplatek v částce 135 Kč. Dlužná částka za období od února 2019 do srpna 2019 činí celkem částku 945 Kč. Jelikož žalovaný přes výzvu k úhradě žalovanou částku nezaplatil, bylo návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověno, a to za situace, kdy žalovaný neoznačil ani nepředložil žádný důkaz, že by žalovanou částku uhradil, případně že by jeho povinnost zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud přiznal žalobkyni podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku také úrok z prodlení z žalované částky dle nařízení vlády č. 351/2013 v kapitalizované výši 84,62 Kč. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a kterému náleží odměna stanovená dle § 137 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé), tedy celkem ve výši 200 Kč (srov. I ÚS 3344/12).