17 C 342/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí celkovou částku 4 816 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 12. 9. 2019 dodávala žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa a žalovaný na tomto místě elektřinu odebíral. Cena elektřiny byla určena ceníkem žalobkyně. Splatnost vyúčtování spotřeby se řídila datem stanoveným ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Množství odebrané elektřiny za období ode dne 11. 2. 2020 do dne 24. 7. 2020 žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] v částce 4 816 Kč, splatnou dne 18. 8. 2020. 2. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Účastníci uzavřeli dne 12. 9. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [ulice a číslo], [část obce], [obec] a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. 4. Za spotřebu elektřiny a služeb v odběrném místě byl žalovaný vyzván fakturou [číslo] k úhradě částky 4 816 Kč (po odpočtu přijatých plateb ve výši 4 500 Kč) za období ode dne 11. 2. 2020 do dne 24. 7. 2020 se splatností dne 18. 8. 2020. 5. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích. Žalovaný tak byl povinen zaplatit za dodané energie a poskytnuté související služby příslušnou cenu dle množství dodané komodity a dle poskytnutých služeb. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný neuhradil žádné z žalobkyní vystavených vyúčtování za dodávku elektřiny, ani pravidelné zálohy na služby řádně a včas. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu částek, jež jsou předmětem tohoto řízení, případně jinou skutečnost, na jejímž základě by povinnost žalovaného k úhradě zanikla. Naopak tvrzení obsažená v žalobě jsou podložena předloženými listinnými důkazy. 6. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu. Povinnost zaplatit úrok z prodlení soud vyslovil s ohledem na ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jelikož žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.