17 C 86/2022-25 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 10 974,98 Kč s příslušenstvím sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že se na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] zavázala skrze telefonní stanice číslo [tel. číslo], [tel. číslo] a [tel. číslo] žalované poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, poskytnout koncové zařízení [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [příjmení] za [anonymizováno] cenu 4 529 Kč bez DPH, přičemž při převzetí na prodejně uhradila část kupní ceny 481 Kč a na zbývající část kupní ceny byla poskytnuta sleva (5 000 Kč), a koncové zařízení [anonymizována tři slova] [příjmení] za kupní cenu 4 529 Kč bez DPH, přičemž při převzetí na prodejně uhradila část kupní ceny 961 Kč a na zbývající část kupní ceny byla poskytnuta sleva (5 000 Kč). Žalovaná se zavázala žalobkyni za tyto služby a zařízení řádně platit ujednané ceny. Žalobkyně v souladu s danými smlouvami služby včetně služeb třetích stran a pojištění žalované poskytovala a ceny za jejich poskytnutí řádně vyúčtovávala prostřednictvím pravidelných vyúčtování služeb. Rovněž poskytla i koncová zařízení. Žalovaná však své povinnosti porušila, neboť přestala za poskytnuté služby hradit vyúčtované ceny. Vzhledem k porušení povinností ze strany žalované je povinna doplatit žalobkyni zbývající cenu za koncová zařízení ve výši celkem 10 000 Kč a částku 974,98 představující SMS platbu ve výši 96 Kč a m-platbu [anonymizována dvě slova] ve výši 879 Kč dle vyúčtování [číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum]. 2. Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřily, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] vyplývá závazek žalobkyně poskytovat žalované služby elektronických komunikací s tím, že žalovaná měla zároveň možnost objednat prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací. Z rozpisu služeb vyplývá, že žalovaná užívala telefonní čísla [tel. číslo], [tel. číslo] a číslo [tel. číslo]. Z faktury [číslo] ze dne 15. 1. 2020 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 481 Kč za [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] (celková kupní cena činila 4 529,75 Kč bez DPH) a částky 961 Kč za [anonymizována dvě slova] lite [příjmení] (celková kupní cena činila 4 926,45 Kč bez DPH). Z detailu účtenky EET vyplývá, že byla dne 15. 1. 2020 zaplacena částka 1 442 Kč v souladu s fakturou [číslo]. Vyúčtováním [číslo] byla žalovaná vyzvána mimo jiné k zaplacení částky celkem 10 000 Kč představující rozdíl standardní a zvýhodněné ceny zařízení se splatností do dne [datum]. Vyúčtováním [číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení mimo jiné částky 485,99 Kč za platby třetím stranám k tel. číslu [tel. číslo] a částky 488,94 Kč za platby třetím stranám k tel. číslu [tel. číslo], a to se splatností do dne [datum]. 4. Soud po právní stránce věc posoudil následovně. Pokud jde o služby třetích stran, žalovaná byla ve smyslu § 1939 a následujících o. z. jako poukázaná vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinna plnit ve prospěch žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala. Pokud jde o koupi zařízení, žalovaná měla podle § 2079 odst. 1 o. z. povinnost uhradit kupní cenu zboží, které zakoupila od žalobkyně. Žalovaná byla dle účastnické smlouvy povinna hradit za poskytnuté služby elektronických komunikací a služby třetích stran ceny dle vyúčtování s tím, že pokud tyto povinnosti nesplní, je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované doplatek kupní ceny za poskytnutá zařízení. Žalovaná však svým povinnostem nedostála, neboť platby za služby třetích stran ve splatnosti ani později neuhradila, což platí taktéž o kupní ceně předmětných zařízení. Žalovaná pak byla v řízení nečinná a neoznačila ani nepředložila žádný důkaz o tom, že by žalovanou pohledávku uhradila, nebo že by tato pohledávka zanikla na základě jiné skutečnosti. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného příslušenství pohledávky dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne splatnosti posledního vyúčtování. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 414,47 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.