18 C 21/2022-20 — Okresní soud v Liberci

Žalováno ve věci bylo [datum], a to s tím, že žalovaný jako nájemce dal žalobkyni do podnájmu smlouvou z [datum] byt, tak jak je označený shora v I. výroku a podnájem byl sjednán od [datum] do [datum] a dodatkem z [datum] prodloužen do [datum], kdy dohodou účastníků podnájemní vztah skončil k bytu a byt byl předán [datum] s tím, že nájemné zde bylo 6 000 Kč měsíčně a dále zde bylo 4 500 Kč měsíčně zálohy na spojené služby, tedy vodné, stočné, TUV, teplo, elektrické energie společných prostor a úklid, a při uzavření podnájemní smlouvy byla dohoda, že nájemné a úhrada za služby za měsíc červen [rok] budou započteny proti úhradě za úpravy bytu, které žalobkyně provedla, tedy platby měly jít až od [datum], a všechny byly řádně placeny. Po skončení podnájemního vztahu pak žalovaný žalobkyni vrátil kauci 31 500 Kč, a dále zaplatil částku 4 843 Kč s tím, že jde o přeplatky za [rok] a [rok] na službách, ale problém je v tom, že nebylo předáno za uvedené roky žádné vyúčtování. Zde s odkazem na § 7 zákona č. 67/2013 Sb. má být tedy, pokud nebylo ve smlouvě dohodnuto jinak, vyúčtování nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období, tedy za rok [rok] to mělo být do [datum], a obdobně tomu mělo být i v následujících letech. Vyúčtování v předmětném domě prováděla firma [právnická osoba] Je tedy účtována pokuta za nedodání vyúčtování dle citovaného zákona, a to od [datum] do [datum], tedy 823 dní, celkem 41 150 Kč. A dále je žalováno, tak jak uvedeno shora v I. výroku, povinnost dodat vyúčtování za dva roky, jak je uvedeno shora. Byla provedena k důkazu výzva žalobkyně z 26. 5. 2020, kde žádá o vyúčtování, bylo to zasláno poštou jako doklad o odeslání je podací lístek, a jak vyplývá ze shora uvedeného, tato výzva je po skončení podnájmu. Této písemné výzvě pak předchází mail z 6. 5. 2020, kde se žádá vrácení kauce a zaslání vyúčtování. Pokud jde o předání bytu, tak zde byl předávací protokol z roku [rok] i z roku [rok], tedy jak na začátku, tak na konci užívání. Pokud pak jde o citovanou podnájemní smlouvu, tak tato byla uzavřena v parametrech, tak jak žaloba uvádí, tedy mezi stranami sporu na předmětný byt, a uvedená období, kdy je zde tedy doložen i dodatek. Pokud jde o vyúčtování, tak smlouva ustanovuje povinnost v č. III. provést vyúčtování jedenkrát ročně. Pokud jde o vrácení kauce uvedeného přeplatku, tak toto nebylo mezi stranami sporováno, nicméně je zde výpis z banky o provedení uvedených plateb. Jak uvedeno, žaloba se opírá o zákon č. 67/2013 Sb., zde tedy v § 7 je skutečně povinnost provést ve shora uvedené lhůtě tak, jak správně žaloba uvádí, vyúčtování, a pokud tak nebylo provedeno, tak žalobě bylo v této části vyhověno, pokud pak však jde o pokutu, ta je upravena v § 13, a je upravena mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, kdy tyto pojmy zákon sám definuje, a to v § 2, a poskytovatelem služeb je v daném případě vlastník a nebo společenství vlastníků a příjemce služeb nájemce anebo vlastník jednotky, a v daném případě tedy tento vztah se nestahuje na podnájemce jako příjemce služeb, tedy pokud strany podnájemní smlouvy ve smlouvě nemají definovanou pokutu obdobným způsobem jako je uvedeno v § 13 citovaného zákona, tak dle názoru soudu nelze této žalobě vyhovět, neboť chybí zákonná úprava pro tento nárok a žaloba byla v části týkající se zákonné pokuty, zamítnuta. Smlouva o podnájmu, jejíž uzavření, ale nebylo sporováno, je pak, ale lze pro úplnost dodat, upravena v § 2274 a následující OZ, tak jak je v ní samotné uvedeno. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak zde se vychází ze zásady úspěchu ve věci podle § 142 o.s.ř., žalobkyni nelze přiznat náhradu nákladů řízení, neboť v jednom nároku byla úspěšná, v jednom nároku nebyla úspěšná.