22 C 74/2022-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 44 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu Dohody o uznání dluhu a způsobu jeho plnění ze dne [datum]. Žalovaný se v dohodě zavázal splatit žalobci dluh 44 000 Kč vzniklý ze smlouvy o půjčce finanční hotovosti nejpozději do [datum]. První splátka měla být zaplacena do 31.10.2020, což se nestalo. Žalovaný tak neuhradil na svůj dluh ničeho. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou, žalobce požaduje zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění. 2. Soud nařídil jednání ve věci na 29.9.2022. 3. Žalovaný k věci uvedl, že není pravdou, že by převzal od žalobce v hotovosti částku 44 000 Kč, neboť převzal pouze 33 000 Kč. Pravost ani pravdivost listiny„ půjčka finanční hotovosti“ žalovaný nijak nezpochybnil. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z Dohody o uznání dluhu a způsobu jeho plnění bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] uznal svůj dluh vůči žalobci v částce 44 000 Kč, a to z titulu dlužných závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy„ Půjčka finanční hotovosti“ uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. Dále bylo zjištěno, že předmětný dluh se žalovaný zavázal uhradit v 10 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 400 Kč, a to vždy do každého poslední dne daného kalendářního měsíce, počínaje první splátkou splatnou do [datum] s tím, že pokud se ocitne v prodlení s jejich hrazením, stane se celý dluh splatným dnem následujícím po uplynutí pěti kalendářních dnů od splatnosti nezaplacené měsíční splátky. Z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl proto vyzván k úhradě částky 44 000 Kč do 30 dnů od doručení výzvy. 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen obč.z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Žalovaný uznal svůj dluh ve výši 44 000 Kč co do důvodu a výše ke dni [datum], přičemž do dne podání žaloby žalobci ničeho nezaplatil. Uznáním dluhu podle ustanovení § 2053 obč.z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. 7. Žalovaný uzavření smlouvy o půjčce s žalobcem nijak nezpochybnil. Na svoji obranu však uvedl, že od žalobce převzal pouze částku 33 000 Kč. 8. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nenavrhl žádný důkaz k prokázání svého tvrzení, bylo nutné postupovat podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Soud tedy vyzval žalovaného k tomu, aby pro své tvrzení o tom, že od žalobce převzal pouze částku 33 000 Kč, označil bez zbytečného odkladu potřebné důkazy. Současně soud žalovaného poučil o tom, že následkem nesplnění této výzvy pro něj může být nepříznivé rozhodnutí ve věci. Žalovaný v reakci na uvedené poučení soudu uvedl, že nemá žádný důkaz, kterým své tvrzení mohl prokázat. Jelikož žalovaný žádný důkaz k prokázání svých tvrzení neoznačil, nemohl být se svou obranou úspěšný. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 obč.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 200 Kč. 12. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.