25 C 238/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení, že první žalovaný je spoluvlastníkem podílu ve výši ideální ½ na bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] zapsaném v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [anonymizováno] č. [rok] pro [územní celek], část [územní celek] [anonymizováno] – [anonymizováno] a [katastrální uzemí] spolu s přináležejícím spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a pozemku p. [číslo] vlastníkem motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Žalobu odůvodnil tím, že je synem prvního žalovaného, který trpí [anonymizováno] chorobou, v důsledku čehož je třeba prvnímu žalovanému pozastavit oprávnění k řízení motorového vozidla a kontrolovat hospodaření s penězi. První žalovaný udělil žalobci dne [datum] generální plnou moc k zastupování. Tuto však dne [datum] odvolal a zplnomocnil advokátku Mgr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa]. Na základě lékařského vyšetření ze dne [datum] bylo zjištěno, že první žalovaný není způsobilý k řízení motorového vozidla. Žalobce proto následně po domluvě s partnerkou prvního žalovaného odvezl shora uvedený vůz k sobě před dům, aby s ním žalovaný nemohl jezdit. Partnerka prvního žalovaného jej však požadovala zpět z důvodu, že nemají spolu žádné finanční prostředky. Vůz byl následně prodán. První žalovaný měl ve svém vlastnictví do [datum] spoluvlastnický podíl ve výši ideální ½ na shora uvedených nemovitostech. Tento spoluvlastnický podíl první žalovaný prodal druhé žalované (vnučce své partnerky), a to na základě kupní smlouvy sepsané dne [datum] notářem Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalobce považuje prodej shora uvedeného automobilu a nemovitostí za neplatný, neboť k tomuto došlo na základě psychické manipulace partnerky prvního žalovaného v době, kdy první žalovaný v důsledku pokročilé fáze [anonymizováno] choroby nebyl schopen posoudit význam svého právního jednání. Žalobce spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení v akutní potřebě ochrany jmění svého otce, prvního žalovaného, a to za situace, kdy žalobce je zákonným dědicem prvního žalovaného. 2. První žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nesporným je uzavření kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí ze dne [datum] mezi prvním žalovaným a druhou žalovanou. První žalovaný poukázal na nedostatek naléhavého právního zájmu na straně žalobce, neboť určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Existence naléhavého právního zájmu je u určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti. O naléhavý právní zájem může jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vyslovené (ne) existence práva nebo právního vztahu, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující, nebo o takovou hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 17/95 ze dne 20. 6. 1995). První žalovaný je přesvědčen, že v projednávané věci nelze shledat naléhavý právní zájem na straně žalobce již proto, že žalobce není osobou, jejíž právní postavení by bylo případným vyhověním žalobě pozitivně dotčeno. Žalobce nebyl stranou Kupní smlouvy, ani mu nesvědčí majetkové právo k nemovitosti, která je předmětem darovací smlouvy. Žalobce svůj naléhavý právní zájem dovozuje evidentně ze svého budoucího (a v současné době nejistého) postavení potencionálního dědice prvního žalovaného, který by mohl být předmětnou kupní smlouvou zkrácen na hodnotě potencionálního dědictví. Z okolnosti potencionálního dědictví, které dosud nenastalo a není ani jisto, zda v budoucnu vůbec nastane (krom toho žalobce nemá ani žádnou jistotu, že nezemře dříve než první žalovaný), neboť obecně platí:,,Mors certa hora incerta“ tedy, že smrt je jistá, nejistá je její hodina), nelze u žalobce naléhavý právní zájem dovozovat, nemluvě pak o etickém rozměru dané věci. Obecně platí, že osoby mohou v průběhu života nakládat s majetkem nacházejícím se v jejich vlastnictví dle svého uvážení. Právo potencionálního dědice na konkrétní hodnotu či obsah dědictví neexistuje. Proto potencionální dědictví u žalobce naléhavý právní nezakládá (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2973/2014 ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 6002/2017, ze dne 22. 8. 2018). Předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je po procesní stránce aktivní věcná legitimace žalobce a že na určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo se sporné právo týká (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 366/2015). Nedostatek naléhavého právního zájmu je sám o sobě důvodem k zamítnutí žaloby. V případě, kdy soud shledá nedostatek naléhavého právního zájmu, je vyloučeno, aby ve věci meritorně jednal. Z tohoto důvodu je první žalovaný přesvědčen, že žaloba musí být bez dalšího zamítnuta, aniž by bylo třeba ve věci provádět dokazování. 3. Druhá žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že neuznává nároky uplatněné žalobou, a to ani z části. Druhá žalovaná je přesvědčena, že předmětné smlouvy, které řádně uzavřela s prvním žalovaným a jeho družkou, jsou platné a účinné, resp. že nároky vznášené žalobcem nejsou důvodné. Obdobně jako první žalovaný namítala nedostatek aktivní věcné legitimace a naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení a v této souvislosti odkazovala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Druhá žalovaná argumentovala, že spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech nabyla od prvního žalovaného na základě platné a účinné kupní smlouvy, kterou společně s prvním žalovaným uzavřeli v notářské kanceláři Mgr. [jméno] [příjmení], dne [datum], přičemž tato obsahuje též úředně ověřené podpisy obou žalovaných. Jednáním žalovaných spočívajícím v uzavření předmětné kupní smlouvy, nebylo ohroženo žádné právo žalobce ani nemělo žádný vliv na právní postavení žalobce. Druhá žalovaná rovněž poukazovala na skutečnost, že celá transakce proběhla za zcela obvyklých podmínek, kdy první žalovaný obdržel za nemovitosti adekvátní protiplnění. Nelze se proto domnívat, že by uzavřením kupní smlouvy na Nemovitosti došlo ke zhoršení právního postavení žalobce či k ohrožení jeho práva. Poukazuje-li žalobce obecně na případné dědické vazby, je nutno uvést, že žalovaný jakožto svobodně jednající člověk, může o svém majetku a svých záležitostech pořídit podle své vůle. Nelze rovněž pominout, že žalobce je nepominutelným dědicem prvního žalovaného, jehož právní postavení požívá zákonné ochrany dle § 1492 občanského zákoníku a jednáním žalovaných nebylo do tohoto právního postavení žalobce nijak zasaženo. Nelze rovněž odhlédnout od toho, že žalobce se nedomáhá určení svého vlastnictví, ale domáhá se určení vlastnictví svého otce, prvního žalovaného. Druhá žalovaná v této odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.8.2018, sp. zn. 30 Cdo 6002/2017, ve kterém se soud zabýval podmínkou aktivní věcné legitimace k podání určovací žaloby, přičemž uzavřel, že:„ Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 366/2015, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Z pouhé potencionality možného budoucího dědického nároku nelze dovozovat věcnou legitimaci dovolatelky a za těchto poměrů podle § 80 o. s. ř. spatřovat naplnění naléhavého právního zájmu na požadované soudní věcně právní deklaraci k označenému nemovitému majetku.“ Ze shora citovaného rozhodnutí soudu pak jednoznačně vyplývá, že subjekt nepodílející se na právním poměru (v tomto případě žalobce), se nemůže žalobou domáhat určení práva z právního poměru vyplývajícího ve prospěch třetí osoby. V této souvislosti druhá žalovaná rovněž odkázala na aktuální rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], který se zabýval skutkově obdobným případem. Podle právního názoru druhé žalované tak žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby o určení vlastnického práva prvního žalovaného, ani nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Nedostatek naléhavého právního zájmu je přitom samostatným a primárním důvodem vedoucím k zamítnutí žaloby. Je tedy vyloučeno, aby se v případě, kdy soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu, zabýval meritem věci. 4. Jak vyplývá ze shora uvedeného, mezi účastníky bylo nesporným, že předmětné nemovito