26 C 110/2021-48 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit mu náklady soudního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 16. 1. 2017 smlouvu o revolvingovém a užívání kreditní karty [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr bude splácet pravidelnými měsíčními splátkami alespoň do výše tzv. minimální splátky, která byla určena na 5% z výše čerpaného úvěru. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek, pročež přistoupila banka dne 3. 6. 2019 k zesplatnění dluhu, čímž se stal celý dluh splatným. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 433,19 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 013,61 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 505,44 Kč, smluvních poplatků za vedení úvěrového účtu 2 443 Kč. V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání, vycházeje z obsahu žalobcem předložených listinných důkazů. Po jejich zhodnocení soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a následujících NOZ, na jejímž základě půjčila banka žalovanému smluvenou finanční částku a ten ji měl včetně úrokového navýšení sjednaným způsobem splácet. Protože tak ale v podstatě nečinil, respektive tak činil jen velmi krátce, banka nesplácení úvěru sankcionovala jeho zesplatněním a od okamžiku zesplatnění se stal úvěr cele splatným. Nicméně, ani potom nebylo na tento dluh ničeho hrazeno. Tato skutečnost byla zjištěna z žalobcem předložených listin. V řízení pasivní žalovaný pak netvrdil, natož neprokazoval, že by došlo k zániku jeho závazku splněním nebo jakkoli jinak. Aktivní legitimace žalobce k vymáhání dlužné částky soudní cestou byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem a nynějším žalobcem. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení celé dlužné částky či jiný způsob zániku dluhu. Žalovaný se rovněž zavázal k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do jistiny, tak do poplatků, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru ve výši 22,68% p.a., zavázal žalovaného uhradit celou pohledávku žalobce. Nárok na přiznání úroku z prodlení z jistiny dlužné částky pak plyne z § 1970 NOZ a vládního nařízení 351/2013Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a dále pak náklady právního zastoupení advokátem dle § 14b AT za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a 21% DPH.