26 C 73/2022-23 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se svým podáním domáhal vydání shora uvedeného rozsudku, neboť společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě vedla žalovanému běžný účet číslo [bankovní účet] a následně dne [datum] pak smlouvu o povoleném debetu, kterou mu bylo povoleno přečerpat zůstatek na účtu do záporného zůstatku ve výši 5 000 Kč za podmínek uvedených ve smlouvě, především tedy dorovnání vzniklého debetu v určených lhůtách. Žalovaný ale finančními prostředky na účtu hospodařil v rozporu se smluvními ujednáními a proto mu banka zaslala dne [datum] oznámení o zrušení účtu a následně byl vyzván k úhradě dlužné částky 4 996 Kč. Dále pak mezi týmiž subjekty byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být vyčerpán do [datum] a jistina úvěru měla být splacena nejpozději k [datum] – tedy měl být úvěr uhrazen ve 48 měsíčních splátkách po 1 288 Kč ke každému 20. dni v měsíci. Žalovaný ale poskytnutý úvěr řádně nesplácel, proto jej banka vyzvala k zaplacení celé pohledávky z úvěru ke dni [datum], ale bezvýsledně. Dluh je tak tvořen jednak dlužnou jistinou úvěru 36 141,65 Kč a dále pak poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši 50 Kč. V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání. Z nich pak soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena shora citovaná smlouva o kreditní kartě, která je svým charakterem úvěrem dle § 2395 a následujících NOZ. Pokud v rámci uvedeného úvěru čerpal žalovaný prostředky z tohoto účtu tak, že vznikl na jeho účtu záporný zůstatek, byl povinen ten bance doplatit, přičemž peněžité prostředky vedené na zvláštním úvěrovém účtu pohledávek mají charakter úvěrové smlouvy dle § 2395 a následujících zákona 89/2013Sb. Stejná právní úprava pak dopadá na vztah založený úvěrovou smlouvou [číslo]. Z bankou předložených listinných důkazů je pak zřejmé, že mezi bankou a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, když tento smluvní typ upravuje zákon sice komplexně, ale dispozitivně a je zcela na vůli stran, jak si vzájemně upraví svá práva a povinnosti. V tomto případě banka v souladu se smluvními ujednáními, od smlouvy odstoupila a požaduje úhradu jak nesplaceného úvěru, tak sjednaných úroků z úvěrového účtu, a dále úhradu úroků prodlení v zákonné výši. V řízení pasivní žalovaný přitom netvrdil a ani neprokazoval, že by došlo k zániku dluhu jeho splněním či jakkoli jinak. Za této situace soud vycházel z toho, že nárok žalobce je po právu, dluh žádným způsobem nezanikl, a proto žalobě cele vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci bylo zcela úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1 646 Kč a právním zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky 177/1996Sb. za 3 úkony právní pomoci po 500 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč a 21% DPH z těchto částek.