27 C 191/2019-69 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit mu žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, firmou [právnická osoba] byla 18. 12. 2015 uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě převzal žalovaný osobně částku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli půjčené finanční prostředky včetně kapitalizovaného úroku, poplatku za zpracování zápůjčky a nákladů na hotovostní inkaso splátek a to formou 60 týdenních splátek á 429 Kč. Obdobně byla 3. 3. 2016 uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě převzal žalovaný osobně částku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli půjčené finanční prostředky včetně kapitalizovaného úroku, poplatku za zpracování zápůjčky a nákladů na hotovostní inkaso splátek a to formou 60 týdenních splátek á 429 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. 2. V průběhu řízení se soudu nepodařilo doručit žalovanému na žádnou adresu v ČR ani na Slovensku a proto mu byl ustanoven opatrovník. Ten v rámci jednání navrhl zamítnutí žaloby kvůli tomu, že není jasné, zda žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy prověřoval kredibilitu žalovaného, dále pak argumentoval nepřiměřeně vysokou smluvní pokutou, když 20,5% je v rozporu s dobrými mravy a celé chování poskytovatele úvěru je zcela amorální. 3. Na základě dokazování, provedeného žalobcem předloženými listinnými důkazy, má soud za prokázaný následující skutkový stav: Z žalobcem předložených listin bylo [anonymizováno], že mezi věřitelem a dlužníkem byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, jejichž předmětem bylo poskytnutí dohodnuté finanční částky, kdy zároveň byl smluvně upraven způsob vrácení poskytnutých finančních prostředků, stejně jako výše poplatku a případných sankcí pro případ, kdy by dlužník prodléval s plněním svého závazku dlužnou částku věřiteli vrátit. Výslovně pak bylo zaškrtnuto a opatřeno podpisem zákazníka, že si přeje hotovostní inkaso splátek. Každá smlouva pak obsahuje celkem tři podpisy dlužníka. Lze tedy uzavřít, že smlouvy byly uzavřeny platně, když jejich obsah je naprosto jasný a srozumitelný a to především pokud jde o celkovou finanční náročnost poskytovaného úvěru pro dlužníka. Celková částka, kterou musí dlužník zaplatit, je ve druhém rámečku smlouvy jasně definovaným součtem jednotlivých plateb a není již navýšena o žádné další skryté či nepřezkoumatelné poplatky či sankce. Ve třetím rámečku je pak rovněž jasně definovaný způsob splácení dle výše celkové splácené částky na straně jedné a počtu týdenních splátek na straně druhé. Je samozřejmé, že například výše poplatku za hotovostní inkaso splátek není zanedbatelná, nicméně, jako uvedeno výše, tato služba je nabízena na výslovné přání zákazníka, který to ve druhé rámečku výslovně podepisuje a tomuto pak koresponduje nevyplnění bankovního spojení zákazníka v záhlaví smlouvy. Je tak svobodnou volbou každého a nezpochybnitelným vyjádřením smluvní volnosti, aby takto jasně definovanou smlouvu podepsal či nikoli. Už jen pokud nebyla zvolena možnost hradit dluh hotovostním režimem splátek, bylo by lze, v tomto konkrétním případě, ušetřit částku 2 x 6 985 Kč. Naproti tomu, pokud jde o výši úroku z úvěru, jeho výše byla sjednána na 1 843 Kč, což výši úvěru 14 000 Kč představuje částku kolem 20%. Tato výše rozhodně není v rozporu s poctivým obchodním stykem (a je mnohem nižší než trojnásobek sazby dle [příjmení], jež je považována za hranici korektně sjednané výše úroků) a je tedy korektní i vzhledem k zájmům dlužníka – spotřebitele. Proto byla žalobci přiznána žalovaná částka v plné výši, když zároveň nebylo v řízení prokázáno, že by dluh zanikl splněním nebo jakkoli jinak. 4. Úspěšnou pak nebyla ani námitka nedostatečného posouzení schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Žalobce prokázal vyplněnou kartou zákazníka, že příslušný zástupce jeho právního předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělil sám žalovaný a tyto zanesl do tzv. zákaznické karty. Správnost těchto údajů sice nemohl soud ověřit, nicméně, i pokud by tyto údaje byly nesprávné, jde o údaje, které poskytuje vždy konkrétní žadatel o úvěr a je tedy především jeho vlastní odpovědností, poskytnout údaje korektní. Opak by ale rozhodně nemohl být přičítán k tíži právního předchůdce žalobce jako poskytovatele úvěru. 5. Z žalobcem předložených listin tedy soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve dvou případech uzavřena shora citovaná smlouva, jež má charakter smlouvy o úvěru dle § 2390 zákona 89/2012Sb., na jejímž základě žalovaný čerpal poskytnuté finanční prostředky, ovšem již bez toho, aby tyto vrátil, čímž porušil jak příslušné ustanovení občanského zákoníku, tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. Nárok na úhradu úroků z prodlení plyne z ustanovení § 1970 zákona 89/2012Sb. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení, respektive plnění ve splátkách. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení vzniklé žalobci byly tvořeny soudním poplatkem 1 813 Kč, právním zastoupením advokátem za 3 úkony právní pomoci po 500 Kč (sepis žaloby, převzetí věci, sepis výzvy k plnění), jednoho úkonu právní pomoci za 2 940 Kč (účast u jednání soudu dne 21. 2. 2022), 4 x RP po 300 Kč a 21% DPH.