29 C 325/2021-50 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 311 630 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 311 630 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnil především tím, že s žalovaným uzavřel dne 29. 11. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč a ten se jej zavázala splácet v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč, současně se zavázal zaplatit úrok a související platby za služby poskytované žalobcem. Žalovanému byl úvěr vyplacen dne 29. 11. 2019. Žalovaný řádně neplnil povinnosti sjednané ve Smlouvě a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci, v důsledku prodlení žalovaného se splátkou, právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 8.1. smluvních ujednání Smlouvy za prodlení o délce 15 dnů. Žalobce požaduje smluvní pokutu za prodlení splátky [číslo] celkem tedy 410,40 Kč, za každou 1 641,60 Kč. Dále se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty za prodlení o délce o 30 dnů, a to u splátek 1, 10, a 11, celkem 2 000,70 Kč (po 666,90 Kč). Do zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný celkem částku 52 247 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo následně ze strany žalobce ke dni 3. 1. 2021 k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 8.3 ujednání Smlouvy. Dle bodu 8.4 smluvních ujednání platí, že při zesplatnění zápůjčky se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak na jistinu zápůjčky, tak na běžný úrok zápůjčky a staly se součástí nové jistiny zápůjčky. Výše nové jistiy zápůjčky činila 255 553 Kč. Žalovaný byl povinen tuto novou jistinu uhradit nejpozději v den následujícím po dni, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, tedy nejpozději do 4. 1. 2021. Účastníci si ve Smlouvě dále ujednali smluvní pokutu za nezaplacení nové jistiny po zesplatnění úvěru ve výši 25 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou (bod 8,5 smluvních ujednání). Žalobce tak požaduje tuto smluvní pokutu ve výši 56 077 Kč. Dále si účastníci dle bodu 8.7 smluvních ujednání sjednali, že pro případ, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky vzniká žalovanému povinnost zaplatit zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny, tedy z částky 255 553 Kč za každý dne prodlení žalovaného s její úhradou (ode dne 25. 1. 2021 až do jejího úplného zaplacení). Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 311 630 Kč, skládající se z dlužné jistiny 255 553 Kč, smluvní pokuty dle čl. 8 smluvních ujednání v celkové výši 56 077 Kč a nákladů za uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč ve vztahu mezi podnikateli. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu, ten však před podáním žaloby neuhradil ničeho. 2. Žalobce se z jednání nařízeného na 14. 1. 2022 omluvil. Předvolání na jednání bylo žalovanému řádně doručeno, tento se však neomluvil a nepožádal o konání jednání v jeho přítomnosti. Soud využil ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. V řízení zůstal nečinný. 4. Soud vyšel z žalobkyní předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 110 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobci celkem 307 800 Kč (půjčených 110 000 Kč a úrok ve výši 197 800 Kč) v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč. První splátka byla splatná ke dni 1. 1. 2020. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny u zápůjčky při prodlení se splátkou o deset dní ode dne zesplatnění, (prokázáno Smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] Splátkového kalendáře ke Smlouvě o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne 3. 12. 2019). Žalobce žalovanému poskytl sjednané finanční prostředky ve výši 110 000 Kč převodem na účet žalovaného dne 2. 12. 2019. Tato platba byla označena číslem Smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Z listiny označené jako„ Karta klienta“ bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 52 247 Kč. Žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky dopisy ze dne 2. 11. 2020, 3. 2. 2020, 3. 1. 2021, 14. 7. 2021. 5. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o následně uvedeném skutkovém stavu. Žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobci vrátit včetně úroků za jejich poskytnutí, v celkové výši 307 800 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný celkem 52 247 Kč. Žalovaný Smlouvu s žalobcem uzavřel jako podnikatel. 6. Na základě uvedeného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce následujícím způsobem. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr převodem sjednaných finančních prostředků na účet žalované. Toto žalobce učinil a prokázal to výpisem z účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobci, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, hradit v měsíčních splátkách. Současně si účastníci ujednali pro případ prodlení smluvní pokutu dle § 2048 o. z., dle kterého si mohou smluvní strany ujednat smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Mezi žalobcem a žalovaným tedy byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovaný vyplnil předsmluvní formulář a Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a žalobce úvěr schválil a zaslal žalovanému oznámení o schválení zápůjčky [číslo]. Žalobci na základě Smlouvy o úvěru vznikla povinnost žalovanému poskytnout sjednané finanční prostředky. Tuto povinnost žalobce splnil a finanční prostředky žalovanému zaslal na jeho bankovní účet. Žalovanému oproti tomu vznikla povinnost žalobci hradit pravidelné měsíční splátky v sjednané výši. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutý úvěr a s ním spojené úroky žalobci uhradil v celé výši, případně ve větší výši, než - li tvrdil žalobce. Soud proto považuje nárok žalobce na zaplacení v žalobě uplatněné částky z titulu porušení smlouvy o úvěru za oprávněný a uložil žalovanému povinnost žalobci tuto částku uhradit. 8. Soud shledal žalobcem požadovanou výši smluvních pokut za přiměřenou, když ustanovení o smluvní pokutě je obsaženo přímo ve Smlouvě a její výše není vzhledem k výše poskytnutých prostředků nepřiměřená, nemravná a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou. 9. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 311 630 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení. 10. Žalobce se dále domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 200 Kč, tedy nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízená vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve vztahu mezi podnikateli. Soud shledal uplatněný nárok žalobce za oprávněný, když žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru jako podnikatel. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém roz