29 C 339/2021-28 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu částku 4 140 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“), a žalovanou došlo k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalované dne 13. 10. 2020 peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaná uvedla ve Smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené prostředky za sjednanou dobu trvání Smlouvy ve výši 3 000 Kč a poplatek ve výši 1 140 Kč, a to do 12. 11. 2020. Žalovaná neuhradila sjednané řádně a včas. Pohledávku za žalovanou postoupil právní předchůdce žalobce na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 2. 2021 a současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 2. Podáním doručeným soudu dne 23. 9. 2021 se žalovaná vyjádřila k žalobě. Především uvedla, že smlouvu o úvěru s žalobcem neuzavřela, když na její osobu byly spáchány podvody. Tyto podvody již vyšetřuje Policie ČR. Při jednání konaném dne 26. 11. 2021 žalovaná především uvedla, že předmětný úvěr nevyjednávala, ale v době, kdy očekávala jednorázové přilepšení, kontaktovala osobu, která slibovala zajištění úvěru u nebankovních institucí, s tím, že úvěr se rychle splatí a bude moci koupit něco dětem k Vánocům. Žalovaná kontaktovala pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum], s tím, že mu poskytla svou občanku a následně zjistila, že tento člověk za ni uzavíral úvěrové smlouvy a dokonce měl na základě jejích identifikačních údajů prodávat i mobilní telefony a dopouštět se trestné činnosti. Tyto informace jsou žalované známy z trestního řízení, které bylo vůči panu [příjmení] vedeno v [obec]. Žalovaná dále popřela, že by s žalobcem uzavřela úvěrovou smlouvu, která je předmětem tohoto řízení. 3. Podáním ze dne 27. 1. 2022 navrhl žalobce, aby došlo k rozšíření okruhu účastníků řízení, a to o žalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], který měl uzavřít smlouvu o úvěru namísto žalované. Žalobkyně tak požaduje po [jméno] [příjmení] nárok z titulu bezdůvodného obohacení. 4. Podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Daného ustanovení se nepoužije v případech uvedených v § 107a. 5. Podle Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013 či usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2006, pod číslem 47 je nepřípustné, aby institut záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen tim, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce). Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. 6. V daném případě je zřejmé, že žalobce se svým návrhem na přistoupení [jméno] [příjmení] do řízení snaží obcházet institut záměny účastníka. Z provedeného dokazování plyne, že žalovaná již v době zahájení řízení nebyla ve věci pasivně legitimována, což i sama od počátku řízení tvrdila. Nedostatek její pasivní legitimace nemůže být zhojen ani přistoupením [jméno] [příjmení] do řízení, když není zřejmé, z jakého důvodu by měla být žalovaná s ním zavázána společně a nerozdílně. V souladu s výše citovanou judikaturou proto soud návrh na přistoupení zamítl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. 7. Při rozhodování ve věci samé vyšel soud ze sdělení PČR ze dne [datum], kterým bylo zjištěno, že proti [jméno] [příjmení] je vedeno trestní stíhání pro pokračující přečin podvodu, když využil neznalosti žalované a nabídl jí spolupráci na internetovém obchodě, který na její jméno založil a tento nadále sám obsluhoval a dále si nechal od žalované dát přístup do jejího internetového bankovnictví. Od zákazníků internetového obchodu inkasoval finanční prostředky za objednávky a zboží nedodával. Jedná se o rozsáhlou trestnou činnost. Při výslechu se dle sdělení [příjmení] [jméno] [příjmení] doznal, že za žalovanou bez jejího vědomí sjednával za použití jejich dokladů různé drobné úvěry. 8. Protože žalovaná sporovala uzavření předmětné smlouvy bylo nutno ve věci nařídit jednání, v rámci kterého byl soud připraven poučit žalobce, aby navrhl důkazy k prokázání svého tvrzení, že úvěrová smlouva byla uzavřena právě s žalovanou. V daném případě se jedná o soukromou listinu, a proto důkazní povinnost ohledně její pravosti nese právě žalobce, neboť ten se této smlouvy dovolává. Protože se žalobce k jednání nedostavil, zbavil se možnosti, aby soud uvedené poučení poskytl, a za této situace není ani přípustné, poučení poskytnout jinak či tohoto důvodu jednání odročovat. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když nebylo žalobcem prokázáno, že žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru a že by jí byly finanční prostředky poskytnuty. V průběhu řízení vyšlo najevo, že za žalovanou jednala třetí osoba. 10. Po právní stránce soud posoudil nárok podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že k úspěšnosti žaloby je třeba, aby došlo k uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí sjednaných finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že tyto skutečnosti nebyly v daném případě prokázány, byla žaloba jako zcela nedůvodná zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná coby zcela úspěšný účastník by měl právo na náhradu nákladů řízení, protože však žalovaná nedoložila, že by jí nějaké náklady v souvislosti s účelným bráněným svého práva u soudu vznikly, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.