29 C 345/2021-80 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne 31.8.2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným v únoru 2016 ústní smlouvy o zápůjčce, kde on byl zapůjčitelem a vydlužitelem byl právě žalovaný s tím, že předmětem plnění smlouvy o zápůjčce bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 300 000 Kč, které dle tvrzení žalobce vydlužitel, tedy žalovaný, po předchozí exekuci svého majetku použil na nákup nemovitosti k bydlení. Žalobce tvrdil, že peníze byly převedeny bezhotovostně na účet žalovaného ve třech platbách po 100 000 Kč ve dnech 11.2.2016, 12.2.2016 a 15.2.2016. Žalobce tvrdil, že žalovaný dlužnou částku žalobci do podání žaloby nezaplatil ani po opakovaných ústních a písemných výzvách. Žalobce rovněž tvrdil, že vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a nárok žalobce neuznal v plném rozsahu. Žalovaný souhlasil toliko s tím, že od žalobce obdržel skutečně 300 000 Kč ve třech žalobcem tvrzených bezhotovostních platbách, nicméně právní důvod k převedení uvedených finančních prostředků žalovaný obsáhle líčí ve svém písemném vyjádření z 1.11.2021 a soud v tomto rozsahu na vylíčení skutečností ohledně účasti žalovaného coby agenturního zaměstnance [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalovaný popíral, že by kdy byla mezi ním a žalobcem uzavřena smlouva o zápůjčce coby právní titul k požadování vrácení částky 300 000 Kč a pro případ, že by byla existence smlouvy o zápůjčce dovozena, namítl žalovaný promlčení. Žalovaný argumentoval tím, že peněžní prostředky mu byly převedeny na jeho účet v uvedených dnech 11.2.2016, 12.2.2016 a 15.2.2016 a vždy následující den po provedení platby již mohl žalobce coby vypůjčitel vypovědět výpovědní dobu šesti týdnů smlouvu o zápůjčce a dnem následujícím po uplynutí lhůty šesti týdnů nastává splatnosti zápůjčky i kdyby taková byla dovozena a proto promlčecí tříletá doba uplynula již v roce 2019 (žalovaný argumentoval podrobněji, ale soud v tomto ohledu na argumentaci v písemném vyjádření pouze odkáže). 3. V rámci skutkového hodnocení souzené věci soud vyšel předně z toho, že bylo mezi účastníky nesporné, že finanční prostředky ve výši 300 000 Kč byly převedeny bezhotovostně na účet žalovaného ve třech splátkách 11.2.2016, 12.2.2016 a 15.2.2016. Vzhledem k tomu, že žalobce ani netvrdil, že byla sjednána splatnost převedených finančních prostředků, vycházel soud z toho, že splatnost nebyla prokázána. Dále žalobce ani netvrdil, že by vypověděl jím tvrzenou smlouvu o zápůjčce, tvrdil pouze, že žalovaného bezúspěšně upomínal k vrácení předmětných finančních prostředků (upomínka z 21. 5. 2021). 4. Podle § 2393 dost. 1 OZ neurčí-li smlouva, kdy má zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Nejvyšší soud se ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3037/2019, ze dne 28. 11. 2019, nicméně dospěl k závěru, že v případě, že není sjednán konkrétní termín splatnosti, neběží promlčecí doba od splatnosti, ale od okamžiku, kdy mohl věřitel splatnost poprvé navodit.V případě, kdy může věřitel smlouvu vypovědět kdykoliv a tím také kdykoliv přivodit splatnost, tak dle soudu počíná promlčecí doba běžet již od prvního dne po poskytnutí zápůjčky. 5. Soud se ztotožňuje s argumentací žalovaného, a má námitku promlčení vznesenou žalovaným za oprávněnou. Platí totiž § 619 dost. 1 OZ, podle kterého jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 629 dost. 1 OZ promlčení doba trvá 3 roky. Vzhledem k tomu, jak bylo řečeno výše, že splatnost zápůjčky nebyla sjednána, mohl její splatnost žalobce vyvolat hned následujícího dne poté, kdy peníze dorazily na účet žalovaného, což bylo v únoru 2016, a proto se nárok žalobce promlčel v únoru 2019. Později uvedená upomínka žalobce, kterou by bylo možné vykládat jako vypovězení smlouvy, byla žalobcem učiněna až v květnu 2021. Došlo tady k výše popsané mu případu, kdy se nárok žalobce ze zápůjčky pro mlčel dříve, než se vůbec stal splatným. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalovanému soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 31 941 Kč, která sestává z odměny advokáta za tři úkony po 9 500 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, jednání s klientem, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu 12.1.2022) celkem 28 500 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč = 900 Kč, náhrada za promeškaný čas (§ 14 odst.3 adv.tarifu) 6 x ½ hodin á 100 Kč = 600 Kč (čas strávený na cestě z kanceláře advokáta do sídla soudu), náhrada hotových výdajů (§ 13 odst.4 adv.tarifu) za použití osobního automobilu Jeep Grand Cherokee, [registrační značka], průměrná spotřeba paliva benzin 95: 10,5 l [číslo] km, cena pohonných hmot: 37,10 Kč/litr, 1 x [obec] – [obec] a zpět: 1 x 226 km, paušál: 4,70 Kč á 1 km, palivo: 3,89 Kč á 1 km, celkem: 8,59 Kč á 1 km x 226 km = 1 941 Kč Celkem náklady řízení žalovaného činí 31 941 Kč. 7. Pokud šlo o soudní poplatek, až při rozhodování o věci samé soud zjistil, že soudní poplatek z návrhu zatím nebyl zaplacen, a proto povinnost k zaplacení soudního poplatku soud uložil žalobci až v rozsudku (viz § 9 dost. 6 ve spojení s § 9 dost. 4 zákona č. 549/1991 Sb. O soudních poplatcích v účinném znění.)