13 C 127/2023-21 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení zahájeného dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pohledávky její právní předchůdkyně, společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), ze smlouvy [číslo] uzavřené se žalovaným dne [datum] s tím, že je nabyla od této společnosti postoupením. S [anonymizováno] uzavřela o postupování pohledávek [datum] rámcovou smlouvu a k postoupení pohledávek za žalovaným došlo v návaznosti na ni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení se stalo účinným tentýž den, a to okamžikem zaplacením kupní ceny za postupované portfolio pohledávek, jak je sjednáno v rámcové smlouvě. Dále uvedla, že podpisem smlouvy o úvěru žalovaný potvrdil, že obdržel jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, a zavázal se hradit i další smluvní nároky, které původně také žalovala. 2. Dříve, než bylo ve věci jednáno, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že k výzvě soudu není schopna doložit nic konkrétního ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a proto nárokuje nadále pouze vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu žalovaným převzatých finančních prostředků, které dosud nebyly vráceny, jakož i plynoucího úroku z prodlení z dosud nevrácené jistiny. Setrvala tak na jistině 10 999,99 Kč, neboť žalovaný uhradil celkem 4 000,01 Kč, a zákonném úroku ve výši 11,75 % ode dne [datum], kdy odeslala žalovanému předžalobní upomínku. O všechny zbývající částky původně žalované žalobu omezila. 3. V rozsahu zpětvzetí soud řízení výrokem II zastavil podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když do doby zahájení jednání ve věci je žalobkyně oprávněna disponovat žalobou bez ohledu na stanovisko druhé strany. 4. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou stran, neboť právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Provedeny tak byly jen listinné důkazy, které předložila žalobkyně. 5. Co do žalované jistiny soud z předložené smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že žalovaný dne [datum] podepsal smlouvu se společností [právnická osoba], kde mj. potvrdil, že vyčerpal v hotovosti úvěr a převzal v tento den ve svém bydlišti částku 15 000 Kč. Společnost [anonymizováno] pak s datem [datum] sama žalovanému sepsala oznámení o postoupení pohledávek z této smlouvy na žalobkyni s tím, že spolu uzavřely [datum] smlouvu o postoupení. Z těchto dokumentů učinil soud skutkově jednak závěr, že žalovaný skutečně převzal částku 15 000 Kč od [právnická osoba], a jednak, že tato společnost ujednala se žalobkyní postoupení pohledávek, které jí měly vyplynout ze smlouvy o úvěru [číslo]. 6. V samotné rámcové smlouvě o postupování pohledávek, kterou soud rovněž provedl k důkazu, je sjednáno, že budou uzavírány dílčí smlouvy a dále pak, že k postoupení dojde až provedením celkové úhrady za postupované portfolio. Žalobkyně kromě této rámcové smlouvy předložila i dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, konkrétně z [datum], v jejíž příloze [číslo] je uveden i žalovaný a jeho smlouva, ale z potvrzení o provedení transakce nelze spojit uvedený [variabilní symbol] přímo s touto dílčí smlouvou. Transakce se zprávou, že jde o úhradu [anonymizována tři slova] však byla provedena v tentýž den, a zejména spolu s oznámením postupitelky pak umožňuje učinit jednoznačný závěr, že pohledávky za žalovaným z tvrzené úvěrové smlouvy byly skutečně žalobkyni postoupeny. 7. Právně byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu žalovaný podepsal jako běžná fyzická osoba, a nikoliv podnikatel. Podle § 86 z. s. ú. je povinností poskytovatele úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, čehož si byla žalobkyně vědoma, kdy po výzvě soudu, aby v tomto směru doplnila tvrzení a označila důkazy, sdělila, že nárokuje jen vrácení úvěrové jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. 8. Tomu tak skutečně je, neboť pokud žalobkyně neunese jak břemeno tvrzení, tak důkazní v tom směru, že byla řádně splněna tato povinnost, a že smlouva o úvěru byla uzavřena až poté, co bylo zjištěno, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná. Současně je stanoveno, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. 9. Soud proto při poskytnuté jistině 15 000 Kč uložil žalovanému vrátit částku 10 999,99 Kč, když dosud dle žalobkyně uhradil žalovaný 4 000,01 Kč, a žalovaný sám nejen neprokázal v řízení, ale ani netvrdil, že by uhradil více. Zbývá tak z této smlouvy k vypořádání právě částka 10 999,99 Kč, která dosud vrácena nebyla. Podle § 1879 o. z. má právo na plnění od žalovaného žalobkyně, neboť původní věřitelka pohledávku ze smlouvy se žalovaným žalobkyni postoupila, což může sjednat, aniž by byl třeba souhlas dlužníka. Na žalobkyni pak ale samozřejmě přejde jen tolik, kolik by mohla vymoci samotná původní věřitelka, bez ohledu na to, co je ve smlouvě o postoupení ohledně výše či příslušenství postupované pohledávky uvedeno. 10. Dále se soud zabýval lhůtou k plnění., která samozřejmě nemůže být posuzována podle neplatné smlouvy, protože pokud smlouva není platná, nejsou strany ani vázány tím, co v ní bylo ujednáno ohledně splatnosti. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká doba je odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z tohoto ustanovení plyne, že pokud se strany nedohodnou na tom, jak bude jistina z neplatné smlouvy vrácena, míněno (nově) do času, do kdy konkrétně či v jakých splátkách, pak by se měly obrátit na soud. Jestliže se tak dosud nestalo, a bylo žalováno rovnou na plnění, není jiná možnost než lhůtu stanovit ve sporu o zaplacení, ovšem podle stejných pravidel. 11. Zde nebylo ani tvrzeno, že by snad dříve bylo ohledně splatnosti žalováno, a z toho, co žalobkyně i v řízení tvrdí, je zřejmé, že se tak nestalo, žalobkyně měla dosud smlouvu za platnou, a podle v ní ujednaných splátek a termínů žalovala, i dovozovala existenci prodlení žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení. 12. Nejvyšší soud v rozhodnutí připomněl, že samotný zákon č. 257/2016 Sb. byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 je vedle ochrany samotného spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který dostatečně neposoudil úvěruschopnost žadatele a upřednostnil svůj ekonomický zájem poskytnout úvěr, čímž zapříčinil i neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. A projevem ochrany spotřebitele je pak dále právě i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. 13. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. 14. Ve zde souzeném případě platby žalovaného zcela ustaly, a nebyl veden dříve spor o to, kolik a kdy má žalovaný hradit. Rozhodnuto o tom tedy dosud nebylo, a nebyly ani dříve zjišťovány možno