17 C 108/2023-30 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení částky 20 984 Kč z titulu smluvní pokuty. Svůj návrh odůvodnila následovně. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] v souladu se smlouvou žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 25 000 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 000 Kč Součástí smlouvy bylo též právo žalobkyně v případě prodlení žalovaného s úhradou splatných splátek zbylou část nesplaceného úvěru zesplatnit, žalobkyně toto právo uplatnila a zbylou část dlužné částky ve výši 21 042 Kč ke dni [datum] zesplatnila. Dále byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta v případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, a to ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalobkyně nárokuje tuto smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 21 042 Kč za období od [datum] do [datum], tedy celkem 20 984 Kč. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila„ výplatní pásky“ žalovaného z listopadu 2018 a prosince 2018, dále výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, statistický přehled výdajů domácností dle počtu vyživovaných členů a dle účelu, přehled normativních nákladů na bydlení v roce 2019, částky životního minima v roce 2019 a existenčního minima v roce 2019. 3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil a nepožádal ani o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z označených důkazů. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno náhradním způsobem (§ 49 odst. odst. 4 o.s.ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi účastníky byla vyhotovena úvěrová smlouva, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč a závazek žalovaného žalobkyni vrátit částku 25 000 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 000 Kč Součástí smlouvy bylo též ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a 0,1 % denně z neuhrazených splátek. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byl jednáno o uzavření smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum]. Obsahem smlouvy bylo poskytnutí částky 20 000 Kč žalovanému a závazek žalovaného poskytnutou částku splatit v pravidelných měsíčních splátkách a dále též ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a 0,1 % denně z neuhrazených splátek. 6. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně zcela dostála svým povinnostem ohledně zjišťování příjmů žalovaného. Žalobkyně však neověřovala aktuální výdaje deklarované žalovaným a spokojila se s čestným prohlášením žalovaného stran jeho výdajů a se zákonem stanovené výše normativních nákladů na bydlení, výše životního minima a ze statistiky Českého statistického úřadu stran výdajů domácností. Na základě uvedených zjištění však nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr, neboť žalobkyně je sice oprávněna využívat veřejně dostupné informace, jako jsou údaje o životním a existenčním minimu, průměrné výdaje obyvatelstva, avšak její povinností je tyto zjištěné informace porovnávat se známými a od žalovaného zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech, ale také výdajích (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 7. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy, pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však tak učinit nemohl. 8. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem [datum] se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 9. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neplatné je též ujednání o smluvní pokutě, neboť ujednání o smluvní pokutě je vztahem akcesorické povahy, přistupuje k hlavnímu vztahu (tj. úvěrové smlouvě) a jeho platnost je závislá na platnosti tohoto hlavního vztahu. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšný byl žalovaný, kterému však náklady nevznikly, a proto bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.