17 C 197/2023-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 549 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je veden jako provozovatel osobního automobilu, [registrační značka], přičemž žalovaný neměl ode dne 29. 8. 2021 do dne 30. 11. 2021, a dále ode dne 1. 12. 2021 do dne 18. 4. 2022, k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Dále je provozovatelem osobního automobilu, [anonymizováno] [číslo], přičemž k tomuto vozidlu neměl povinné ručení sjednáno ode dne 17. 1. 2022 do dne 17. 2. 2022. Dlužná částka se skládá ze základu všech tří příspěvků ve výši celkem 16 649 Kč (6 110 Kč, 9 035 Kč a 1 504 Kč), který je tvořen zákonnou sazbou 65 Kč/den, v případě prvního vozidla, a 47 Kč/den, v případě druhého vozidla, vynásobenou počtem dní, kdy byla jednotlivá vozidla provozována v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 94 dní, 139 dní a 32 dní. Dále žalobkyně nárokuje celkovou částku 900 Kč (po 300 Kč) představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. [název žalobkyně] zaslala žalovanému celkem tři výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] s tím, že splatnost příspěvku nastává nejméně po uplynutí 30 dnů od doručení každé jednotlivé výzvy. Žalovaný do dnešního dne ničeho nezaplatil. 2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z výzvy žalobkyně k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 21. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 6 110 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], a vozidlo nemělo ode dne 29. 8. 2021 do dne 30. 11. 2021 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činil částku 300 Kč, za odeslanou upomínku. Dle sdělení České pošty byla výzva žalovanému doručena dne 24. 3. 2022. 4. Z výzvy žalobkyně k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 30. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 9 035 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], a vozidlo nemělo ode dne 1. 12. 2021 do dne 18. 4. 2022 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činil částku 300 Kč, za odeslanou upomínku. Dle sdělení České pošty byla výzva žalovanému doručena dne 4. 7. 2022. 5. Z výzvy žalobkyně k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 12. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 1 504 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], a vozidlo nemělo ode dne 17.1. 2022 do dne 17. 2. 2022 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činil částku 300 Kč, za odeslanou upomínku. Dle sdělení České pošty byla výzva žalovanému doručena dne 13. 5. 2022. 6. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalovaného dopadá ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen zákon. Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, tedy 32 dní a 233 dní (94 dní + 139 dní), a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 47 Kč a 65 Kč (§ 2 odst. 1 písm. g), písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 4 zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí po 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Konečně lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí dle § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení každé jednotlivé výzvy. 7. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužné částky, případně jinou skutečnost, na základě které by povinnost žalovaného zanikla. Vzhledem k výše uvedenému proto soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.