17 C 290/2023-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 11 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne [datum]. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Dle čl. 8 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 3 500 Kč. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 3 500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5000 Kč. 2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi společností žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč v pěti splátkách, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne [datum], s tím, že za poskytnutí úvěru bude žalovaný hradit poplatek ve výši 1% za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Dále bylo mezi účastníky sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč (pět set korun českých). Bankovní účet žalovaného je označen č. [bankovní účet]. 4. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 5 000 Kč. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný spolu s původním věřitelem dne [datum] uzavřeli Smlouvu o revolvingovému úvěru a vydání a užívání karty [číslo] prostřednictvím které byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat finanční prostředky až do sjednaného úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč, které se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše jednotlivé splátky byla sjednána jako 5 % z čerpaných prostředků. Žalovaný na dlužné částce jistiny nesplatil celkem částku 20 211,16 Kč, poplatky spojené s prodlením s úhradou splatných plateb činily po započtení uhrazených částek žalovaným částku 3 017 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splatných plateb bylo ve smlouvě sjednáno právo původního věřitele na zesplacení dlužné částky a úročení částky úrokem ve výši 25,08 %, které využil. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek, postoupení bylo žalovanému oznámeno. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud po právní stránce věc posoudil následovně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., na základě které se žalobkyně zavázala poskytnou a poskytla žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané poplatky. Nárok na zaplacení smluvní pokuty pro případ prodlení se splácením úvěru nachází oporu v ustanovení § 2048 o.z. 7. Jelikož žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty, případně jinou skutečnost, na základě které by jeho povinnost zanikla, soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200Kč ve výši 252 Kč.