17 C 337/2022-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 142 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je veden jako provozovatel osobního automobilu, [registrační značka], přičemž žalovaný neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Dále je provozovatelem osobního automobilu, [registrační značka], přičemž k tomuto vozidlu neměl povinné ručení sjednáno ode dne [datum] do dne [datum]. A konečně je provozovatelem osobního automobilu, [registrační značka], přičemž k tomuto vozidlu neměl povinné ručení sjednáno ode dne [datum] do dne [datum]. Dlužná částka se skládá ze základu všech tří příspěvku ve výši celkem 15 242 Kč (6 500 Kč, 5 264 Kč a 3 478 Kč), který je tvořen zákonnou sazbou 65 Kč/den (v případě prvního vozidla), 47 Kč/den (v případě druhého a třetího vozidla) vynásobenou počtem dní, kdy byla jednotlivá vozidla provozována v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 100 dní, 112 dní a 74 dní. Dále žalobkyně nárokuje celkovou částku 900 Kč (po 300 Kč) představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. [název žalobkyně] zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] k jednotlivým vozidlům ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] s tím, že splatnost příspěvku nastává nejméně po uplynutí 30 dnů od doručení každé jednotlivé výzvy. Žalovaný do dnešního dne ničeho nezaplatil. 2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z výzvy žalobkyně k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 6 500 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], a vozidlo nemělo od [datum] do dne [datum] uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činil částku 300 Kč, za odeslanou upomínku. Dle sdělení České pošty byla výzva žalovanému odeslána dne [datum]. 4. Z výzvy žalobkyně k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 5 264 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], a vozidlo nemělo od [datum] do dne [datum] uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činil částku 300 Kč, za odeslanou upomínku. Dle sdělení České pošty byla výzva žalovanému odeslána dne [datum]. 5. Z výzvy žalobkyně k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 3 478 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], a vozidlo nemělo od dne [datum] do dne [datum] uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činil částku 300 Kč, za odeslanou upomínku. Dle sdělení České pošty byla výzva žalovanému odeslána dne [datum]. 6. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalovaného dopadá ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen zákon. Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, tedy 100 dní, 112 dní a 74 dní, a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 47 Kč a 65 Kč (§ 2 odst. 1 písm. g) a h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 4 zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Konečně lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí dle § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení každé jednotlivé výzvy. 7. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužné částky, případně jinou skutečnost, na základě které by povinnost žalovaného zanikla. Vzhledem k výše uvedenému proto soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200Kč ve výši 252 Kč.