29 C 25/2023-50 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému bylo uloženo vydat jí její měřící zařízení, plynoměr výrobního čísla [číslo], umístěného v bytové jednotce [číslo] na adrese odběrného místa nám. [adresa], a to za účasti jí pověřeného zástupce. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že je distributorem plynu na základě licence [anonymizováno] regulačního úřadu a má povinnost vybavit měřícím zařízením odběrná místa zákazníků připojená k jí provozované soustavě. Žalobkyně proto osadila dne [datum] shora specifikované měřící zařízení v odběrném místě žalovaného. Dne [datum] byl prostřednictvím webové aplikace podán požadavek obchodníka s plynem na přerušení/ukončení dodávky plynu do tohoto odběrného místa, s požadovaným datem ukončení ke dni [datum]. Žalobkyně se snažila provést demontáž plynoměru, avšak žalovaný v odběrném místě jeho demontáž neumožnil, přestože byl oznámením vyzván mj. ke sjednání termínu demontáže plynoměru. Naposledy byl žalovaný vyzván k vydání plynoměru předžalobní upomínkou ze dne [datum], avšak neúspěšně. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se nevyjádřili, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne [datum] bylo na odběrném místě č. [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa], instalováno měřící zařízení výrobního čísla [číslo] (prokázáno potvrzením o pravidelné výměně k cejchu – servisní zakázka [číslo]). Dne [datum] požádal obchodník s plynem žalobkyni jako provozovatele distribuční soustavy o ukončení distribuce plynu do odběrného místa na adrese [adresa], [anonymizována dvě slova], a to z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení dne [datum]; účinnost ukončení dodávky plynu byla stanovena ke dni [datum] (prokázáno žádostí o ukončení distribuce plynu). Žalovaný byl informován o tom, že ke dni [datum] nastal účinek ukončení dodávek plynu a že současně došlo k zániku smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy pro dané odběrné místo, zároveň byl informován o tom, že dne [datum] v době od 9:00 hod. do 11:00 hod. dojde k demontáži měřícího zařízení (prokázáno oznámením o neoprávněném odběru plynu a neoprávněné distribuci plynu). Dne [datum] proběhl pokus o demontáž měřícího zařízení, jenž nebyl úspěšný z důvodu nepřítomnosti zákazníka (prokázáno listinou s označením„ Demontáž – měřený neoprávněný odběr). Žalovaný byl ke zpřístupnění plynoměru za účelem jeho demontáže opakovaně vyzván (prokázáno předžalobní výzvou k součinnosti). 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Na adresu odběrného místa žalovaného bylo žalobkyní jako distributorem plynu nainstalováno měřící zařízení a distribuován plyn. Z důvodu nehrazení dodávek plynu byla žalobkyně požádána ze strany obchodníka s plynem o ukončení dodávky plynu. Po ukončení dodávky plynu proběhl pokus o demontáž měřícího zařízení, jenž nebyl úspěšný z důvodu nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný byl opakovaně požádán o poskytnutí součinnosti s demontáží měřícího zařízení žalobkyně. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 71 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon) provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit měřicím zařízením odběrná místa zákazníků připojená k jimi provozované soustavě a předávací místa mezi jimi provozovanou soustavou a jinou distribuční soustavou. Podle § 62 odst. 2 písm. písm. c) energetického zákona je zákazník povinen zajistit přístup k měřicím zařízením provozovateli příslušné soustavy, ke které je připojen. Podle § 74 odst. 1 písm. a) energetického zákona je neoprávněným odběrem plynu odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Podle § 119 odst. 4 písm. b) věty první a druhé provozovatel distribuční soustavy provede na žádost dodavatele plynu ukončení dodávky plynu při neoprávněném odběru plynu u odběrného místa zákazníka kategorie maloodběratel a domácnost do deseti pracovních dnů ode dne požadovaného ukončení dodávky plynu, kdy doba deseti pracovních dnů začíná běžet dnem požadovaného ukončení dodávky plynu včetně. V případě, že se nepodaří provozovateli distribuční soustavy ukončit dodávku plynu z důvodu nepřístupného měřidla a neposkytnutí součinnosti zákazníka při ukončení dodávky plynu, má se za to, že nastává účinek ukončení dodávky od patnáctého pracovního dne ode dne požadovaného ukončení dodávky plynu včetně. Podle § 1040 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 7. Soud věc po právní stránce hodnotil tak, že žalobkyni jako provozovateli distribuční soustavy vznikla povinnost vybavit měřicím zařízením odběrné místo žalovaného, žalovaný jako zákazník měl mj. povinnost zajistit přístup k měřicím zařízením. Na žádost obchodníka s plynem žalobkyně ukončila dodávku plynu do odběrného místa žalovaného a vyrozuměla žalovaného o plánované demontáži měřícího zařízení, tj. věci, jejímž vlastníkem je žalobkyně. Žalobkyně svou povinnost vůči žalovanému splnila a osvědčila své vlastnické právo k věci, o jejíž vydání žádá (měřícího zařízení – plynoměru), žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by věc ve vlastnictví žalobkyně vydal, že by mu povinnost k vydání věci nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na vydání věci v důsledku jejího neoprávněného zadržování za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto věc žalobkyni vydat. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.