31 C 108/2023-25 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 401 Kč s příslušenstvím sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení s tím, že na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat služby elektronických komunikací a související služby. Žalovaný se zavázal žalobkyni za uvedené služby řádně platit ujednané ceny. Žalobkyně v souladu s danými smlouvami služby včetně služeb třetích stran žalovanému poskytovala a ceny za jejich poskytnutí mu řádně vyúčtovávala prostřednictvím pravidelných vyúčtování služeb. Žalovaný však své povinnosti porušil, neboť přestal za poskytnuté služby hradit vyúčtované ceny. Žalovány tak byly dluhy za [anonymizováno] – zprostředkování platby žalovaného smluvnímu partnerovi z prostředků žalobce k úhradě žalovaným ve vyúčtování, obdobně za službu [anonymizováno] sms a SMS Platbu s ujednanou splatností dle vyúčtování. Žalovaný konkrétně neuhradil vyúčtování [číslo] za období od [datum] d [datum] splatné dne [datum] v částce 9 506,06 Kč, ze kterého žalobkyně v tomto řízení nárokuje částku 7 087 Kč představující cenu za SMS Platbu ve výši 200 Kč, cenu za [anonymizováno] SMS ve výši 316 Kč a poplatek za [anonymizováno] ve výši 3 Kč a cenu za M-Platbu 6 568 Kč, vyúčtování [číslo] za období od [datum] do [datum] splatné dne [datum] v částce 2 956,73 Kč, ze kterého žalobkyně v tomto řízení nárokuje částku 389 Kč představující cenu za SMS [anonymizováno] 132 Kč a cenu za [anonymizováno] SMS ve výši 257 Kč vyúčtování [číslo] za období od [datum] do [datum] splatné dne [datum] v částce 6 651,25 Kč, ze kterého žalobkyně v tomto řízení nárokuje částku 4 925 Kč představující cenu za [anonymizováno] ve výši 4 925 Kč. Žalovaný dluží žalobkyni za poskytnuté služby třetích stran celkem částku 12 401 Kč, jejíchž úhrady se žalobkyně domáhá spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena 22.3.2023. 3. Z Účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací, a to k telefonnímu číslu [číslo], a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. 4. Vyúčtováním služeb [číslo] byla žalovanému vyúčtována za služby třetích stran ve výši 8 138 Kč, a to za období od [datum] do [datum] se splatností [datum] 5. Vyúčtováním služeb [číslo] byly žalovanému vyúčtována za služby třetích stran ve výši 389 Kč, a to za období od [datum] do [datum] se splatností [datum]. 6. Vyúčtováním služeb [číslo] byly žalovanému vyúčtována za služby třetích stran ve výši 389 Kč, a to za období od [datum] d [datum] se splatností [datum]. 7. Poskytnuté služby byly doloženy i podrobnými výpisy k zákaznickému číslu. 8. Soud po právní stránce věc posoudil následovně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o elektronických komunikacích). Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, kdy platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Platební transakce není službou elektronických komunikací podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalobkyně na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích splnila svoje povinnosti a zprostředkovala žalovanému i poskytování tzv. služeb třetích stran. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by ceny za odebrané služby třetích stran uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., po dni splatnosti jednotlivých vyúčtování. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t., sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 11. Přes moldavskou státní příslušnost žalovaného se uplatnila pravomoc českého soudu rozhodovat dle českého práva dle z.č. 91/2021 Sb., o mezinárodním právu soukromém, neboť žalovaný má pobyt v ČR a právní vztah souvisí s českým právním řádem jako službou dle závazku stran v ČR poskytovanou (§ 6 a § 81 zákona).