31 C 38/2023-15 — Okresní soud v Liberci

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit částku 17 282 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 982 Kč od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok vyplývá z mezi účastníky uzavřené pojistné smlouvy o modulárním autopojištění [číslo] ze dne [datum] s počátkem pojištění ke dni [datum]. Sjednáno bylo měsíční pojistné ve výši 5 615 Kč. Žalovaná neplatila sjednané splátky pojistného řádně a včas, v důsledku čehož pojištění ke dní [datum]. Žalovaný na sjednaném pojistném dle výše uvedené pojistné smlouvy dluží částku 17 282 Kč. 2. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně vyjádřila s postupem soudu souhlas. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.), nevyjádřila se k postupu ani k věci samé. Soud rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 3. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem byla dne 6. 6. 2021 uzavřena Smlouva o modulárním autopojištění [číslo] ve které bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla („ povinné ručení“) a doplňková pojištění na vozidlo [anonymizována tři slova] Smlouva byla uzavřena uhrazením prvního pojistného. Dle pojistné smlouvy bylo první pojistné splatné do [datum] s počátkem pojištění dne [datum] a splatností dalších pojištění vždy 7. dni v měsíci v souladu s Předpisem pojistného. Dle předpisu bylo uhrazeno pouze 1. pojistné a dluh na pojistném byl vyčíslen za 4 následná měsíční období do zániku smlouvy [datum] dle Upomínky s upozorněním na zánik ze dne [datum]. 4. Dle § 3 odst. 1, věty první a druhé zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. Dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Dle § 13 odst. 2 cit. zákona: Zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 5. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že závazkový vztah mezi účastníky se řídí ustanovením § 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná, přestože byla upomínána, dluží na pojistném částku 17 932 Kč za období ode dne [datum] do [datum]. Žalovaná v průběhu řízení nepředložila ani neoznačila žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužného pojistného, případně jinou skutečnost, na základě které by povinnost žalované zanikla. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 7. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.