33 C 8/2023-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se návrhem ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla ke dni [datum] zrušena jeho vyživovací povinnosti k žalované – dceři [celé jméno žalované], narozené [datum]. Uvedl, že žalovaná dovršila 18. roků a ukončila učňovskou školu a dále ve studiu nepokračuje. 2. Žalobce požádal, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti ze [anonymizováno] a finančních důvodů. Soud proto ústní jednání konal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti žalobce. 3. Žalovaná s žalobou souhlasila. 4. Z výslechu žalované soud zjistil, že již nestuduje. Pracuje u [anonymizována dvě slova], kde má uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou. Očekávaný výdělek je okolo 20 000 Kč. Předtím pracovala brigádně. Školu nedostudovala a ve studiu již pokračovat nebude. Výživné bylo hrazeno řádně. Dluh na výživném není, poslední výživné bylo zaplacen za [anonymizováno] [rok]. 5. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že s účinností od [datum] bylo stanoveno žalobci platit výživné na tehdy nezletilou [jméno] [příjmení] částkou 2 500 Kč měsíčně, čímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. 6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu: 7. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen obč. z.), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 8. Dle § 911 obč. z. výživné lze přiznat, jestli oprávněný není schopen sám se živit. 9. Žalobce je státním příslušníkem Slovenské republiky. Žalovaná je státním příslušníkem České republiky. Ve věci výživného je příslušnost soudu České republiky a české právo jako rozhodné užito v souladu s články 3 písm. b) a 15 nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne [datum] o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. 10. Základním a obecným předpokladem pro trvání vyživovací povinnosti je zásadně stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného. Tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať vlastní prací či ze svého majetku. Na základě provedeného dokazování je zjevné, že žalovaná je již výdělečně činná, je plně svéprávná a v žádném směru již není odkázaná na výživu žalobce. Soud proto zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalované. S ohledem k tomu, že výživné bylo hrazeno do [anonymizováno] [rok], vyživovací povinnost stanovená shora citovaným rozsudkem, byla zrušena s účinností od [datum] 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce by měl nárok na náhradu nákladů řízení. V řízení mu však žádné náklady nevznikly, když řízení je osvobozeno od soudního poplatku, k ústnímu jednání se nedostavil a žádné náklady v souvislosti s řízením netvrdil. Soud proto uzavřel, že žádnému z účastníku není náhrada nákladů přiznána.