13 C 197/2024-37 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení nároky ze smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřela , datum, , a podle které mu měla poskytnout částku 90 000 Kč. Za zprostředkování úvěru strany si sjednaly poplatek ve výši 1 800 Kč, a dále se žalovaný zavázal měsíčně hradit celkem 1 568 Kč včetně smluvního úroku 13,49 % ročně, vždy k 15. dni v měsíci, počínaje 15. 12. 2021.2. Žalovaný hradil řádně jen do května 2023, počínaje 15. 6. 2023 přestal splátky provádět. Žalobkyně proto 20. 9. 2023 úvěr zesplatnila a vyčíslila dlužnou jistinu 81 032,53 Kč a nesplacený smluvní úrok za období od 15. 5. 2023 do 19. 9. 2023 ve výši 3 783,82 Kč, a kromě těchto částek nárokovala v řízení ještě smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč tvořenou 3x 500 Kč pokuty za každou opožděnou splátku, konkrétně za měsíce červen až srpen 2023. Z jistiny se domáhala ještě jak úroku z úvěru 13,49 % ročně ode dne 20. 9. 2023 do zaplacení, tak úroku z prodlení 15 % ročně ode dne 30. 9. 2023 do zaplacení.3. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že žalovaný uvedl čistý příjem ze zaměstnání 26 500 Kč, jakož i to, že žije s partnerem ve vlastním bytě pořízeném na hypotéku, a nemá žádnou vyživovací povinnost. Mzdu u zaměstnavatele , právnická osoba, , jméno FO, p. o. si banka ověřila z výpisu z bankovního účtu za období , Anonymizováno, - , Anonymizováno, /2021 a ověřovala i výdaje žalovaného. Ty sám uvedl včetně splátek úvěrů ve výši 2 100 Kč, což žalobkyně porovnávala s životním minimem a normativními náklady, a dospěla k závěru, že žalovanému zbývá disponibilní čistý měsíční příjem 8 076 Kč, a proto je schopen 1 568 Kč splácet.4. Ohledně zjištěných splátek z úvěrových registrů však současně žalobkyně uvedla, že bylo zjištěno, že na spotřebitelském úvěru ze srpna 2020, kde nadále zbývá dlužná jistina 729 926 Kč, činí měsíční splátka 8 906 Kč. Na osobním úvěru z března 2021 zbývá jistina 236 980 Kč, a výše měsíční splátky činí dalších 3 647 Kč, na úvěrech ze stavebního spoření, kde na smlouvě z října 2018 je dluženo 400 000 Kč, činí splátka 3 050 Kč a ze září 2018 je dluženo na jistině 1 539 427 Kč s povinností splácet 6 587 Kč. Další osobní úvěr byl žalovanému poskytnut v srpnu 2021, dlužná jistina činila k datu prověřování 49 141 Kč a výše měsíční splátky 834 Kč.5. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, nepřebíral si zásilky. Nemohl tak učinit žádné skutečnosti nespornými, a bylo na žalobkyni, aby svá tvrzení v řízení prokázala. Soud tak prováděl pouze důkazy předložené dříve žalobkyní, neboť ani ta se jednání neúčastnila.6. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti soud zjistil, že k žalovanému byla sepsána s datem 24. 10. 2023 zpráva o prověření před poskytnutím úvěru č. , hodnota, . V této zprávě jsou uvedeny totožné údaje o příjmech i zatížení žalovaného, které žalobkyně k výzvě soudu doplnila, a u příjmu bylo vycházeno po prověření z částky 24 400 Kč, kdy podle úvěrových registrů měl jako spoludlužník žalovaný splácet měsíčně 8 906 Kč a přímo jako dlužník dalších 14 118 Kč, přesto je zde činěn závěr o disponibilním měsíčním příjmu 8 076 Kč tvrzeném žalobkyní, čemuž však zachycené údaje neodpovídají. Celkové splátky dříve poskytnutých úvěrů samy o sobě dosahují 23 024 Kč, a tedy v podstatě pohlcují téměř celý ověřený příjem cca 24 tis. Kč.7. Z úvěrové zprávy dále plyne úvěrové zatížení žalovaného ve značných částkách, tak jak je v doplnění tvrdila sama žalobkyně. Ze zprávy však vyplývá, že by měl mít žalovaný 3 existující splátkové a 2 karetní úvěry, kdy na splátkových úvěrech je zatížený splátkou 13 387 Kč měsíčně při částce k doplacení 1 340 456 Kč a na karetních úvěrech je dluženo 2 730 273 Kč. To neodpovídá tomu, že v kartách je zahrnutý úvěr ze stavebního spoření, nicméně údaje o době poskytnutých úvěrů a dlužných jistinách odpovídají doplněným tvrzením žalobkyně, kdy úvěrové zatížení žalovaného je značně vysoké, a jednoznačně si i v rychlém sledu bral další úvěry, kdy v roce 2021 po dvou předchozích žádal dále i o ten, který je předmětem řízení. Je tak evidentní, že s prostředky, včetně již půjčených nevycházel, a další zdroje si tak obstarával už v průběhu roku 2021 dalšími osobními úvěry.8. Z bankovních výpisů žalovaného za období 8 - 10/2021 vyplývá, že v srpnu 2021 se z počátečního zůstatku 4 569,07 Kč žalovaný dostal na konečný zůstatek 56 983,50 Kč, ovšem toto jen díky příchozí úhradě 50 000 Kč v době, kdy mu měl být právě v této výši poskytnut dřívější osobní úvěr, shoduje se i datum připsání částky 29. 8. 2021. Za září 2021 se již žalovaný dostal na účtu do mínusu o 377,60 Kč a v , Anonymizováno, 2021 vypadalo hospodaření velmi podobně, kdy konečný zůstatek činil pouze 119,89 Kč. Žalovanému tedy i přes pravidelnou mzdu, která je na každém z výpisu také zachycena, a přes dříve čerpané půjčky, i dle bankovních výpisů, nezbývala žádná rezerva, nebo dokonce šel do nepovoleného debetu, a to za situace, kdy ještě nebyl zatížen splátkami žalovaného úvěru.9. Soud dále provedl k důkazu potvrzení o vyplacení úvěru, ze kterého zjistil, že se nejedná o bankovní výpis, ale toliko o vlastní záznam samotné žalobkyně s datem 25. 9. 2023, kde si (sama sobě) potvrzuje, že 15. 11. 2021 mělo dojít k bankovnímu převodu pod variabilním symbolem , var. symbol, se zprávou „Zonky půjčka pro , Jméno zainteresované osoby 0/0, “, a ze kterého nelze zjistit nic jiného, než že si toto potvrzení žalobkyně sepsala. Nejde o doklad, že žalovanému byla skutečně na jeho účet z účtu žalobkyně taková částka převedena, a to jím nelze prokázat.10. Po právní stránce uplatnila žalobkyně nároky ze smlouvy o úvěru, dle které se podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uzavřená smlouva dále podléhá v případě, kdy není uzavírána s podnikatelem, i regulaci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).11. Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 neplatná. V současném znění účinném od 29. 5. 2022 je již uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, a spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Do 28. 5. 2022 bylo sice v textu tohoto ustanovení, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti z tohoto důvodu v obecné promlčecí době tří let běžící ode dne uzavření smlouvy, nicméně šlo o chybnou transpozici evropské úpravy. Podle té byla vždy neplatnost z tohoto důvodu absolutní a z ní tak musí být vycházeno bez ohledu na to, zda smlouva byla uzavřena do 28. 5. 2022 anebo po tomto datu, kdy od následujícího dne byl i český zákon opraven a dán do souladu.14. Zde soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 3/20, ze kterého jednoznačně plyne, že i pokud smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona ve znění do 28. 5. 2022, je obecný soud povinen k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 z. s. ú., jakož i k přímému použití směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, podle které jde vždy o neplatnost absolutní. S poukazem na datum uzavření smlouvy tedy nelze v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost ustát platnost smlouvy.15. Poskytovatel je pak povinen učinit tak s odbornou péčí, řádně a v potřebném rozsahu tak, aby skutečně nebyl důvod pochybovat o schopnosti úvěr splácet. V usnesení ve věci sp. zn. 33 Cdo 922/2022 Nejvyšší soud vyložil, že odborná péče předpokládá údaje, které d