13 C 336/2024-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne , datum, formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala úhrady dlužných nedoplatků z vyúčtování dodávky elektřiny do odběrného místa , adresa, s tím, že jde o pohledávku její právní předchůdkyně , právnická osoba, , od které ji nabyla postoupením dle smlouvy z 13. 10. 2017. Konkrétně nárokovala nedoplatek ve výši 3 119,41 Kč z vyúčtování provedeného fakturou č. , hodnota, za období od 6. 1. 2021 do 19. 11. 2021, splatnou 27. 12. 2021, ode dne následujícího po splatnosti faktury pak nárokovala též zákonný úrok z prodlení. Za navazující období od 20. 11. 2021 do 20. 5. 2022 pak žalobkyně nárokovala v řízení nedoplatek vyúčtovaný fakturou č. , hodnota, na částku 4 636,47 Kč, jejíž splatnost měla nastat 15. 6. 2022, a z této částky tak nárokovala zákonný úrok od následujícího dne.2. V řízení rovněž nárokovala nedoplatky z vyúčtování dodávek plynu do stejného odběrného místa s tím, že dodávku rovněž sjednala se žalovanou její právní předchůdkyně , právnická osoba, smlouvou, a i tyto nabyla stejnou smlouvou o postoupení z 13. 10. 2017. Pokud jde o plyn, nárokovala žalobkyně nedoplatek z vyúčtování provedeného fakturou č. , hodnota, ve výši 1 347,57 Kč, splatný 27. 12. 2021, za období od 18. 1. 2021 do 5. 11. 2021. Dále pak nedoplatek za období navazující od 6. 11. 2021 do 8. 7. 2022 ve výši 5 016,77 Kč vyúčtovaný fakturou č. , hodnota, splatnou 25. 7. 2022. I z těchto obou částek vždy ode dne následujícího po splatnosti nárokovala zákonný úrok z prodlení.3. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Tedy ani nemohla nárok uznat, ani učinit rozhodné skutečnosti nespornými, a zůstalo tak na žalobkyni, aby všechna pro věc rozhodná tvrzení nejen uvedla, ale i prokázala. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou stran, když právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil.4. Soud provedl důkaz smlouvou na sdružené služby dodávky elektřiny, ze které zjistil, že ji , právnická osoba, podepsala se žalovanou neznámého dne na shora uvedené odběrné místo s tím, že dodávka a na ní navázaná účinnost smlouvy nastane 15. 11. 2020. Z faktur citovaných výše soud zjistil, že za tvrzená období byly vyúčtovány žalované nedoplatky za elektřinu v tvrzených výších. Z faktur však vyplývá jen to, že vyúčtování bylo v obou případech sepsáno, proti podpisu předáno ani jedno nebylo, ani jinak z něho neplyne, že by se dostalo do dispozice žalované. Totéž pak vyplývá z obou výše citovaných faktur na dodávku plynu, které soud rovněž provedl k důkazu, a ze kterých bylo možné rovněž zjistit jen to, že je dodavatel vystavil. Ze smlouvy o sdružených smlouvách dodávky plynu soud zjistil, že sjednané se žalovanou pro odběrné místo byly, a to 10. 12. 2020 s předpokládaným datem zahájení dodávky od 25. 11. 2020.5. Tvrzený vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se po právní stránce řídí jednak obecnými ustanoveními o kupní smlouvě dle § 2079 a násl. o. z. a dále speciálními předpisy, především zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném k datu uzavření předmětné smlouvy. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby. Smlouva o dodávce plynu je upravena v § 72 zákona, dle kterého se jí zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu.6. Aby mohla žalobkyně v řízení uspět, musela by prokázat nejen, že žalovaná měla uzavřenu smlouvu na dodávku, a že žalované tato dodávka byla řádně vyúčtována, ale i to, že se vyúčtování se všemi náležitostmi stanovenými vyhl. č. 70/2016 Sb., a od 1. 1. 2022 pak vyhl. č. 207/2021 Sb., dostalo do dispozice žalované. Jen takové vyúčtování pak může, jakmile se do dispozice dostane, vyvolat splatnost pohledávky. U těchto dodávek je typické, že není předem a rovnou známa částka, kterou je povinen zákazník uhradit. Právě a teprve až ze samotného vyúčtování se zákazník, pokud je uzavřena smlouva, dozvídá nejen sumu ale i údaje, na základě kterých byla stanovena, a dle nich si ověřuje správnost vyúčtování. Základní podmínkou splatnosti vyúčtování tak je skutečnost, že s řádně provedeným vyúčtováním byl zákazník, který má uzavřenou smlouvu, seznámen, resp. že se dostalo do jeho dispozice, a on měl možnost se s ním seznámit, bez ohledu na to, zda tak skutečně učinil, či nikoliv. Až pokud takovou možnost nevyužije, jde tato skutečnost již k jeho tíži.7. Soud za situace, kdy se žalobkyně k jednání nedostavila, a vzdala se tak výhody výzvy k doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) žalobu zamítl, neboť nebyla prokázána existence splatné pohledávky. Za tohoto stavu bylo bezpředmětné zabývat se legitimací aktivní a provádět důkazy k tomu, že pohledávka, jejíž splatnost nebyla prokázána, přešla na žalobkyni, když přiznána nemohla být vůbec a nikomu. Další dokazování tak soud již jako nadbytečné neprováděl, když by na věci nemohlo nic změnit, a žalobu v celém rozsahu zamítl.8. Pro úplnost pak soud uvádí, že v současné době poskytuje i pošta, nejen další kurýrní společnosti, možnost sledování zásilky. Pokud tak žalobkyně zasílala žalované zásilky, mohla si jednoduše obstarat online takový výpis, kterým by dostání se do dispozice či přímo doručení prokázala. Nejméně tak mohla učinit jedinou doporučenou zásilkou, kde by i dluh upomenula, a jejíž odeslání je povinna podle § 142a odst. 1 o. s. ř. i dokládat, a do jejíž přílohy mohla vyúčtování připojit. Z množství vedených sporů i celé řady obdobných rozhodnutí jí musí být známo, že vyznačení data splatnosti na faktuře není pro věc podstatné. Ostatně toto je i logické, když bez doručení takové listiny nemá objektivně nikdo možnost podle ní platit.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Plně úspěšná byla v tomto případě žalovaná, které však žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá žádná z účastnic nárok.