13 C 76/2024-48 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila řízení o nároky ze tří smluv, resp. rámcové smlouvy č. , hodnota, o vedení běžného účtu č. , č. účtu, a dodatků, kdy dodatkem č. 1 ze dne 4. 6. 2019 byl žalovanému povolen k vedenému účtu kontokorent ve výši 10 000 Kč s úrokem 18,9 % ročně z čerpané částky. Kontokorent byl povinen jednou ročně žalovaný zcela vyrovnat, měsíčně pak byl povinen splácet úroky, 14. 5. 2023 však došlo pro neplacení k jeho zesplatnění. Dodatkem č. 5 z 29. 8. 2022 byl dále sjednán úvěr ve výši 131 645 Kč, který byl žalovanému vyplacen na účet 31. 8. 2022, a který měl žalovaný splácet k 15. dni od září 2022 po 1 727 Kč měsíčně, úrok zahrnutý ve splátkách činil 9,9 % ročně, a i tento úvěr byl 14. 5. 2023 zesplatněn pro neplnění podmínek.2. Pokud jde o kontokorent, nárokovala žalobkyně vrácení vyčerpané částky 10 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 386 Kč s tím, že se jedná o nesplacený úrok z kontokorentu z čerpané jistiny za období od 1. 3. 2023 do 14. 5. 2023 při sazbě 18,9 % ročně, a dále pak nárokovala tento úrok z jistiny ode dne 15. 5. 2023 do 2. 7. 2023, a od následujícího dne jen ve výši 15 % ročně do zaplacení. Předmětem řízení učinila i úrok z prodlení ve výši dalších 15 % ročně ode dne 13. 7. 2023 z jistiny kontokorentu do zaplacení, neboť pro úhradu byla poskytnuta ještě dodatečná lhůta. K výzvě soudu pak ohledně zkoumání úvěruschopnosti sdělila, že šlo o nízkou částku, proto nebyly poměry žalovaného, který uvedl, že dosahuje příjmu 20 tis Kč měsíčně, zkoumány.3. Co se týká úvěru ve výši 131 645 Kč, tak zde konkrétně žalobkyně nárokovala dosud nevrácenou úvěrovou jistinu 127 135,34 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za období od 15. 2. 2023, kdy byla zaplacena poslední splátka, do zesplatnění ve výši 3 052,03 Kč při sazbě 9,9 % ročně a ten nárokovala dále od 15. 5. 2023 do zaplacení. I zde učinila předmětem řízení i 15% úrok z prodlení z jistiny ode dne 13. 7. 2023 do zaplacení. K úvěruschopnosti v souvislosti s tímto úvěrem doplnila, že příjem žalovaného měl činit 20 000 Kč, na jiné splátky sdělil klient, že splácí 600 Kč, z úvěrové zprávy pak bylo zjištěno, že hradí dalších 10 000 Kč. Bydlení sdělil žalovaný jako nájemní, za které vynakládá částku 8 000 Kč, za stravu a běžné potřeby pak vydává dalších 5 000 Kč. Dle expertní analýzy stanovila žalobkyně jako potřebnou částku na výdaje žalovaného 3 410 Kč.4. Jako poslední nárok uplatnila vydání částky 1 302 Kč, o kterou byl přečerpán běžný účet žalovaného, k čemuž došlo naúčtováním 2x 500 Kč na smluvních nákladech vymáhání dluhu ve dnech 4. 4. a 24. 4. 2023 a naúčtováním smluveného pojistného 2x 151 Kč dne 27. 4. 2023, neboť na účtu již nebyly ani prostředky z kontokorentu, a platby tak žalobkyně strhla do mínusu.5. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, nepřebíral si zásilky.6. Soud provedl důkaz úvěrovou zprávou k žádosti žalovaného o úvěr, ze které zjistil, že ke kontokorentu byla vyhotovena 3. 6. 2019 zpráva, v níž nebyly v podstatě obsaženy žádné údaje (toto žalobkyně vysvětlila tím, že nebyly zjištěny žádné jiné úvěry, o kterých se pouze zpráva vyhotovuje.) Ve zprávě k žádosti o úvěr vyhotovené 29. 8. 2022 se pak uvádí, že score bylo problematické, za posledních 12 měsíců byla vysoká částka překročení limitu, a že tak jde o rizikový typ produktu. Rozepsané byly splátky na úvěr 20 000 Kč poskytnutým 5. 11. 2020, a evidován byl kontokorent.7. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za květen až červenec 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil cca mínus 8 tis Kč, konečný pak mínus 7 tis Kč, hospodaření tedy žalovanému jaksi nevycházelo. Od tvrzeného zaměstnavatele Herní svět s. r. o. mu nepřicházela tvrzená mzda 20 tis Kč, ale necelých 10 tis Kč v květnu 2022, v červnu 2022 pak 14 tis. Kč a v červenci ani ne 9 tis Kč, kdy tak nebyl schopen hradit ani jím samotným uvedené výdaje na bydlení a jídlo, čemuž pak odpovídají záporné zůstatky na účtu.8. Z přehledu žádostí žalovaného o úvěr dále vyplynulo, že vcelku logicky se shora uvedeným žádal opětovně žalovaný o úvěr i samotnou žalobkyni, která mu přes jeho situaci popsanou shora opětovně vyhověla. Kromě kontokorentu z 3. 6. 2019 mu schválila půjčku 5. 11. 2020 ve výši 20 000 Kč, poté 29. 8. 2022 úvěr ve výši 131 645 Kč a poprvé mu zamítla až žádost z 2. 3. 2023 o dalších 228 424 Kč. Podle evidence žádostí uváděl žalovaný, že je vyučen, žije sám, s výdaji na bydlení 8 000 Kč a na spotřebu dalších 5 000 Kč, splácí 600 Kč a příjem vždy uváděl ze společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, s. r. o., který měl činit 20 000 Kč s tím, že má ještě příjem vedlejší „jiný“ ve výši 10 000 Kč.9. Z výpisu čerpání a splácení kontokorentu soud dále zjistil, že žalovaný by čerpal od 9. 2. 2023 do 15. 3. 2023 celý úvěrový rámec 10 000 Kč. Jediná platba je evidována k 1. 3. 2023 ve výši 53,94 Kč. Z bankovního výpisu žalovaného vyplývá načerpání úvěru 131 645 Kč dne 31. 8. 2022, a i vyplacení předchozí půjčky (předčasné splacení) ve výši 11 458,21 Kč. Ze splátkového kalendáře úvěru soud dále zjistil, že z počátku byly prováděny splátky v termínu, po březnu 2023 však ustaly. Dle přehledu plateb vedeného žalobkyní k úvěru vyplývá, že uhrazeno bylo 6x 1 727 Kč od září do února 2023 včetně, 15. 3. 2023 pak naposledy a již jen 42,04 Kč.10. Skutkově tak soud dospěl k závěru, že žalovanému žalobkyně měla otevřít dle dodatku č. 1 kontokorent 10 000 Kč, aniž by zjišťovala jeho výdaje a poměry, spokojila se s tím, že žalovaný sám měl uvést příjem 20 tis. Kč, nicméně v přehledu žádosti, kterou navrhla k důkazu, ani žádný takový údaj není. Žalovanému tak umožnila dle jeho uvážení čerpat až takto vysokou částku, aniž by jakkoliv prověřila, že je schopen cokoliv splácet, že vůbec nějaký příjem má. Není podstatné, zda to byla jen možnost čerpat, jak namítala při jednání, čerpání bylo možné, částka této výše byla k dispozici, a pak by musel žalovaný splácet. Pravidelně bylo třeba hradit splátku úroku, pokud by bylo čerpáno, a to v nemalé výši 18,9 % ročně, tj. z celé částky 1 890 Kč ročně a měsíčně tak 157,50 Kč na úrocích, nicméně do roka musel kontokorent žalovaný vyrovnat, a tedy měsíčně na to musel být schopen „odložit“ dalších 833 Kč cca, aby to nakonec neměl vyrovnat jiným zadlužením než bude moci kontokorent opět vyčerpat, a to odjinud, a to je již částka kolem 1 tis. Kč měsíčně. Kontokorent byl vyčerpán v plné výši, a dle žalobkyně (aniž by sám žalovaný prokázal či vůbec tvrdil úhradu vyšší) bylo na něj uhrazeno toliko 53,94 Kč.11. Dodatkem č. 5 pak měla žalobkyně sjednat úvěr 131 645 Kč za situace, kdy kromě kontokorentu měl žalovaný z 5. 11. 2020 schválenou ještě půjčku 20 000 Kč, a ke svým výdajům uvedl jen za bydlení a spotřebu částku 13 tis Kč, a na půjčkách dalších 10 tis Kč, tedy jeho výdaje i dle jeho vlastních tvrzení překračovaly příjem. Příjem se pak dle výpisů z účtů prokázal v pouhé polovině, než kterou žalovaný tvrdil, a tedy zjevně nebyl schopen nic dalšího splácet, přitom dále žádal o půjčky, které mu i sama žalobkyně zamítla, což vede k závěru, že dalšími půjčkami dorovnával ty předchozí, což při jeho poměrech nemohlo být v podstatě jinak. Žalobkyně přitom i v době podání žádosti o úvěr měla k dispozici informace, že je žalovaný je průběžně v záporném zůstatku, a jeho hospodaření vede pravidelně k přečerpání, přesto však úvěr poskytla. Učinila tak za situace, kdy nebyly pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet, ale byla jistota, že splácet nebude schopen.12. Po právní stránce uplatnila žalobkyně nároky ze smlouvy o úvěru, dle které se podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uzavřená smlouva dále podléhá v případě, kdy není uzavírána s podnikatelem, i regulaci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).13. Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být č