13 C 95/2024-93 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila dne , datum, formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení o nároky ze smlouvy o hotovostním úvěru „mPůjčka plus“ č. GNN065715842 uzavřené se žalovaným , datum, na úvěr ve výši 300 000 Kč, který se zavázal žalovaný splatit v 84měsíčních splátkách po 4 964,87 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 9,9 % ročně a pro případ, že dojde k prodlení s více než dvěma splátkami či jednou déle jak 3 měsíce, bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit. Toto realizovala žalobkyně , datum, , neboť nedošlo k úhradě splátky v srpnu až říjnu v roce 2022. Ode dne po splatnosti se dle smlouvy úročí dlužné platby smluvním úrokem a dále úrokem z prodlení v zákonné výši, které tak žalobkyně sečetla pro vyčíslení kapitalizovaného úroku dohromady.2. Konkrétně nárokovala dlužnou jistinu 94 413,01 Kč, neuhrazený úrok obsažený v jednotlivých splátkách dle kalendáře ve výši 2 341,05 Kč za období od , datum, do , datum, (odstoupení), součet obou úroků z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti kapitalizovaný za období od , datum, do , datum, ve výši dalších 15 699,92 Kč. Posledně nárokovala ještě oba úroky jako plynoucí do zaplacení, a to úrok 9,9 % ročně z jistiny 94 413,01 Kč ode dne , datum, , a stejně tak zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně.3. K výzvě soudu sdělila žalobkyně, pokud jde o konkrétní příjmy a výdaje a úvahu ohledně úvěruschopnosti žalovaného, že klient uvedl příjem 18 000 Kč, kdy z jeho účtu při kontrole příchozích transakcí pracovník banky zkontroloval a zjistil příjem 17 872 Kč. Výdaje uvedl v žádosti klient v nulové výši, proto žalobkyně použila interní ekonomický model a statistická data s aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, a tedy částku 3 410 Kč na všechny výdaje. Splátky mimo banku klient uvedl ve výši 3 500 Kč a vzhledem k jeho příjmu tak stanovila žalobkyně jako maximální zatížení klienta pro novou splátku částku 13 404 Kč. Jelikož nová splátka sjednávaného úvěru činila 4 964,87 Kč byl příjem klienta dostatečný. Prověřen byl insolvenční rejstřík, evidence exekucí i interní blacklist, a žalobkyně tak shrnula, že nezjistila žádné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost dlužníka splácet sjednávaný úvěr.4. Dále doplnila, že úvěr ve výši 300 000 Kč byl vyplacen žalovanému , datum, na účet č. , č. účtu, a splacen měl být nejpozději do , datum, . Naposledy však uhradil žalovaný v srpnu 2022, dříve neuhradil v prosinci 2019, dále od dubna 2020 do listopadu 2020 ani v jednom měsíci, dále neplatil v červenci až září 2021, a v září 2022. Banka úvěr zesplatnila 15. 10. 2022 a dopis se vrátil zpět žalobci , datum, jako nevyzvednutý. Lhůta pro úhradu celého dluhu v něm byla stanovena do 26. 10. 2022.5. Setrvala na tom, že má nárok na kapitalizovaný úrok 2 341,05 Kč, kdy však jde o úrok debetní, sjednaný smlouvou pro záporný zůstatek na účtu, ve výši 9,9 % ročně a kapitalizovaná částka je za období od , datum, z částky jistiny 94 413,01 Kč do , datum, . Za období od , datum, do , datum, pak má nárok na úrokovou sazbu navýšenou o zákonný úrok z prodlení z částek přes povolený úvěrový limit, tj. na 24,90 % vzniklou připočtením úroku z prodlení 15 % ke smluvní sazbě, kdy se jedná z jistiny 94 413,01 Kč o žalovaných 15 699,92 Kč. Až od , datum, je nárokován z dobré vůle žalobkyně, nikoliv již od , datum, , kdy došlo k odstoupení.6. V případě žalovaného se jedná o státního příslušníka Rumunska jako členského státu EU, má však v ČR trvalý pobyt. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, může být žalován v ČR podle zdejších pravidel pro místní příslušnost, podle odst. 2 čl. 4. S tímto je v souladu i úprava příslušnosti pro otázky smluvních nároků dle čl. 7 nařízení.7. Existencí příslušného soudu v ČR je pak dána i pravomoc takového soudu podle § 6 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb. o mezinárodní právu soukromém, který upravuje pravomoc a postup soudů, jakož i rozhodné právo v případě cizinců, kterými se rozumí dle § 26 odst. 1 osoba, která není státním občanem ČR. Podle odst. 2 mají cizinci v oblasti majetkových práv stejná práva a povinnosti jako občané ČR, a smluvní nároky se z hlediska rozhodného práva podle § 87 odst. 1 řídí právem státu s nímž smlouva nejúžeji souvisí, nebylo-li zvoleno stranami jinak. Rozhodným právem je tak české právo, které soud aplikoval.8. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, nepřebíral si zásilky. Soud tak provedl v potřebném rozsahu toliko důkazy, které předložil žalobkyně, kdy v prvé řadě se zabýval úvěruschopností žalovaného a jejím zkoumáním, aby zjistil, zda s ním mohla být či nikoliv uzavřena smlouva.9. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného ČS. a. s. za leden 2017 soud zjistil, že žalovanému byl připsán příjem 19 736 Kč, nicméně měsíční hospodaření končí v záporném zůstatku mínus , částka, a na účtu není patrná žádná platba za bydlení. Z výpisu za únor 2017 vyplývá, že připsaná mzda činila 15 617 Kč, zůstatek účtu na konci měsíce činí pouze 53,63 Kč a v tento měsíc bylo odepsáno nájemné formou trvalé platby ve výši 6 800 Kč. Za březen 2017 byla připsána mzda 18 263 Kč a konečný zůstatek činil 94 000 Kč, k tomu však došlo pro připsaných 100 000 Kč dne , datum, z jiného účtu žalovaného vedeného u ČS a. s. Pokud by k tomuto převodu nedošlo, byl by účet v záporném zůstatku cca 6 tis. Kč.10. Z úvěrového účtu vedeného žalobkyní, respektive transakční historie účtu, vyplývá, že účet byl zřízen , datum, , jde o mKonto č. , č. účtu, , a první připsaná platba ve výši 300 000 Kč je zanesena , datum, se zprávou, že jde o poskytnutí úvěru. Po tomto datu jsou zaúčtovávány běžné transakce jako platby kartou, výběry či poplatky. Sama žalobkyně pak při jednání sdělila, že celkem uhradil žalovaný částku 333 373,83 Kč, resp. že tato mu byla v souladu s ujednáním inkasována samotnou žalobkyní z jeho účtu k provádění splátek.11. Skutkově soud dospěl k závěru, že žalovaný před poskytnutím úvěru od žalobkyně nebyl schopen saturovat své běžné potřeby, přestože mu přicházel příjem v rozmezí od 15 do 19 tis. Kč. Výpisy z účtu, které předložil žalobkyni jako podklady pro vyřízení žádosti o úvěr, pravidelně ukazovaly, že na účtu končí buď přímo v mínusu anebo s pár desítkami korun. Z výpisů je také patrné, že ne vždy zaplatil žalovaný nájem, a že pokud ho uhradil, jedná se o částku 6 800 Kč, se kterou žalobkyně vůbec nepočítala. Mimo banku pak žalovaný sám sdělil, že splácí dalších 3 500 Kč měsíčně, tj. s největší pravděpodobností dost velký další závazek. Onen interní model, který by měl pokrýt všechny výdaje žalovaného, pracuje ve skutečnosti s částkou životního minima 3 410 Kč, a v tom rozhodně nejsou prostředky na bydlení. Závěr žalobkyně, že od průměrného příjmu žalovaného lze odečíst tuto částku a v celé zbývající výši 13 404 Kč může být žalovaný zatížen další splátkou, neodpovídá běžné realitě, ani zjištěným poměrům žalovaného.12. Žalobkyně nijak nezhodnotila údaje, které měla, kdy z výpisů bylo zřejmé, že bez „načerpání“ jedné velké mimořádné platby, o kterou se žalobkyně nijak blíže nezajímala, by se za celé zkoumané období 3 měsíců před poskytnutím úvěru pohyboval žalovaný v záporném stavu běžného účtu, ze kterého byly jeho údaje ověřovány. Z příjmu nezvládal pokrýt běžné potřeby, bydlení, a navíc již měl závazky jinde, na které měl hradit, jak sám připustil, několik dalších tisíc korun. Při sečtení jen nájmu viditelného na účtu 6 800 Kč, splátek na úvěr u jiného subjektu 3 500 Kč, onoho životního minima, se kterým ale žalovaný zjevně podle výpisů nevycházel ve výši 3 401 Kč, a splátky na tento nově poskytovaný úvěr 4 964,87 Kč, se jedná o částku 18 665,87 Kč, přičemž příjem žalovaného byl nižší. Nebyly tak jen pochybnosti o tom, zda bude schopen úvěr splatit, ale byla v podstatě jistota, že jej nebude schopen řádně splácet a splatit. Vše nasvědčovalo tomu, že i na pokrytí běžných potřeb si patrně žalovaný vzal předchozí úvěr, a že až ho tento způsob fungování dostihne, dostane se do dluhové spirály nebo do exekucí.13. Ještě před poskytnutím tohoto úvěru žalovaný „zachránil“ svou finanční situaci jednorázovou výplatou 100 tis Kč, jen díky tomu nebyl o několik tisíc v mínusu za třetí ze sledovaných měsíců. Jeho finanční situace se horšila. Přesto se žalobkyně o tyto prostředky, ani zoufalé výsledky běžného hospodaření na předkládaném účtu, nijak nezajímala. S pravděpodobností blížící se jistotě nešlo o prostředky (úspory) žalovaného, neboť v tom případě by si při zadlužení, kde musel splácet 3,5 tis Kč měsíčně, nebral další úvěr za téměř 5 tis Kč měsíčně splátky a ve výši několika stovek tisíc korun. Také by nehospodařil na běžných výdajích v záporu či s pár korunami, a nevynechával by platby nájemného. Nelze než dospět k závěru, že toto vše, co bylo zřejmé na první pohled po shlédnutí výpisů z účtů, žalobkyně v