17 C 48/2024-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení částky 11 997 Kč z titulu smluvní pokuty. Svůj návrh odůvodnila následovně. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v souladu se smlouvou žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 42 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Součástí smlouvy bylo též ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, a to ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalobkyně nárokuje tuto smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 25 579 Kč za období od 1. 10. 2021 do 15. 3. 2023, tedy celkem 11 997 Kč.2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila toliko úvěrovou smlouvu, kde žalovaný vyplnil údaje o svých výdajích a příjmech.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil a nepožádal ani o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z označených důkazů. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno náhradním způsobem (§ 49 odst. odst. 4 o.s.ř.).4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že byla vyhotovena úvěrová smlouva, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně žalovanému poskytnout částku 30 000 Kč a závazek žalovaného žalobkyni vrátit částku 42 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Součástí smlouvy bylo též ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a 0,1 % denně z neuhrazených splátek.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byl jednáno o uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Obsahem smlouvy bylo poskytnutí částky 30 000 Kč žalovanému a závazek žalovaného poskytnutou částku splatit v pravidelných měsíčních splátkách a dále též ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a 0,1 % denně z neuhrazených splátek.6. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně neověřovala ani příjmy deklarované žalovaným ani jeho aktuální výdaje a spokojila se s čestným prohlášením žalovaného. Na základě uvedených zjištění však nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy, pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však tak učinit nemohl.7. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem 28. 5. 2022 se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679-18).8. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neplatné je též ujednání o smluvní pokutě, neboť ujednání o smluvní pokutě je vztahem akcesorické povahy, přistupuje k hlavnímu vztahu (tj. úvěrové smlouvě) a jeho platnost je závislá na platnosti tohoto hlavního vztahu. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšný byl žalovaný, kterému však náklady nevznikly, a proto bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.