17 C 75/2024-34 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 915,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě Smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, a to v hotovosti, jejichž převzetí žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Uvedené finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 2 599 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 13 230 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 501 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 860 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 585 Kč. Žalovaný na dlužnou částku hradil částečně. Jelikož žalovaný své platební povinnosti řádně a včas neplnil, žalobkyně nárokuje celkem částku ve výši 27 915,72 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 8 613,38 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 284,39 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 977,03 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 754,24 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 460,95 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 825,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 123,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 383 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z jistiny 8 613,38 Kč za období od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z jistiny 8 897,77 Kč za období od 12. 7. 2023 do zaplacení. K postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni pak došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. K posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet žalobkyně dále doplnila, že původní věřitel vycházel z informací poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru, které ověřil doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. K tomuto doložila výplatní pásky žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a vyplněný formulář žadatele o úvěr.3. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil a nepožádal ani o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) vycházeje přitom z obsahu spisu a označených důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, se podává, že původní věřitel vyhotovil smlouvu o úvěru obsahující závazek původního věřitele poskytnout žalovanému částku 27 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a závazek žalovaného poskytnutou částku splatit v pravidelných 14měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 2 599 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 13 230 Kč, administrativním poplatkem 2 501 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 860 Kč, tedy celkem 50 190 Kč. Výše splátky měla činit 3 585 Kč. Žalovaný převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti potvrdil podpisem na smlouvě.5. Z karty zákazníka – žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil dne , datum, žádost o úvěr ve výši 30 000 Kč s měsíční splatností sjednaných splátek. V žádosti uvedl celkový měsíční příjmy ve výši , částka, , což v podstatě odpovídá předloženým výplatním páskám, a výdaje ve výši , částka, . Použitelný měsíční příjem tak činil , částka, .6. Z přehledu splácení se podává, že na smlouvu č. , hodnota, bylo placeno celkem 35 100 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek se podává, že pohledávka za žalovaným onačená jako: , Jméno zainteresované osoby 0/0, , 15 089,99 Kč, byla postoupena na žalobkyni. Z přípisu žalovanému včetně podacího lístku se podává, že postoupení bylo žalovanému oznámeno.8. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem ohledně zjišťování příjmů žalovaného, avšak nezkoumala řádně výdaje žalovaného, neboť tyto ověřovala nedostatečně (předložena byla pouze nájemní smlouva). Není zřejmé, z čeho konkrétně se částka výdajů skládá. Ze zjištěných podkladů a ostatně i ze samotné žádosti o úvěr však navíc plyne, že žalovaný po uhrazení povinných plateb disponoval toliko částkou 3 310 Kč. Za situace, kdy stanovená výše měsíční splátky přesahuje výši použitelného příjmu žalovaného, lze učinit jednoznačný závěr o tom, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud vyzval žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Žalobkyně žádné další důkazy neoznačila a nepředložila, neboť dalšími důkazy nedisponuje.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel předal dne 28. 2. 2020 žalovanému částku 27 000 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli zaplatil částku 35 100 Kč.10. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Dne 28. 2. 2020 původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem 28. 5. 2022 se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679-18).11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy by žalobkyně ze žalovaného nároku měla právo na vrácení jistiny v souladu s § 87 odst. 1, třetí věta, z.s.ú. (speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.) avšak nikoli již na úhradu smluvního úroku a poplatků. Žalovanému byla celkem poskytnuta částka 27 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 35 100 Kč. Žalobkyni tak již byla vrácena celá částka jistiny. Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšný byl žalovaný, kterému však náklady nevznikly, a proto bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení