17 C 85/2024-27 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 26 859 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 16 000 Kč postupným čerpáním na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná na dlužný úvěr zaplatila 16 000 Kč, které byly použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na jistinu. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 110 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, ve výši 110 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, ve výši 990 Kč a poplatku za informační SMS servis 29 Kč. K tomu žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení ve výši 1 620 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 25 239 Kč ode dne 19. 6. 2021 do zaplacení.2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že u žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy a ověřené měsíční příjmy. Dále žalovanou lustrovala v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, v databázi PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku, učinila výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. K příjmu žalované uvedla, že ověřila, že výše čistého příjmu činila 13 504 Kč.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání nedostavila a nepožádala ani o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z označených důkazů. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.).4. Ze smlouvy ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila smlouvu o úvěru, která obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované částku 18 000 Kč na bankovní účet žalované a závazek žalované poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši a dalšími poplatky za služby specifikovanými podrobněji ve smlouvě. V případě prodlení žalovanou stíhala povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení, a paušální poplatky specifikované podrobněji ve smlouvě.5. Z výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala v prosinci 2021 na účet příjemce č. , hodnota, mimo jiné částku 18 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . se podává, že jako majitel tohoto účtu je evidována žalovaná.6. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovanou byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy stran zkoumání výdajů žalované. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalované s poučením o nesplnění této výzvy, pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však tak učinit nemohl.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně převedla v prosinci 2021 na účet žalované částku 18 000 Kč.8. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem 28. 5. 2022 se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679-18).9. Žalobkyně má proto ze žalovaného nároku právo na vrácení jistiny v souladu s § 87 odst. 1, třetí věta, z.s.ú. (speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), avšak již nikoli na zbývající částky žalovaného nároku, a to včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o.z. Je tomu tak proto, že nárok na úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované, avšak žalovaná v době rozhodování soudu není v prodlení s vrácením jistiny. Prodlení s vrácením jistiny se v tomto případě neodvíjí od výzvy věřitele, ale, jak stanovuje § 87 odst. 1 z.s.ú., od doby přiměřené možnostem spotřebitele, tedy nové doby splatnosti dohodnuté účastníky anebo určené soudem (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).10. Vzhledem k výše uvedenému byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku jistiny ve výši 2 000 Kč (18 000 Kč – 16 000 Kč, kterou vrátila žalovaná). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 a 2 z.s.ú. v délce tří dnů, protože ze spisu žádné skutečnosti odůvodňující odchýlení od této obecné pariční lhůty nevyplývají. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšná byla v převážné části žalovaného nároku žalovaná, a proto by měla nárok na náhradu nákladů. Jelikož jí však žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.