26 C 81/2023-21 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se svým podáním domáhal vydání shora uvedeného rozsudku, neboť jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným v minulosti dva bankovní produkty, z nichž nyní rezultují jeho závazky vůči bance, potažmo jejímu právnímu nástupci. Nejprve byla dne [datum] uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty [číslo] v jejímž rámci povolila banka žalovanému tzv. úvěrový rámec a to ve výši 10 000 Kč, když byl oprávněn disponovat s prostředky na účtu do takto sjednané výše tzv. záporného zůstatku a podle výše tohoto zůstatku byl pak povinen zajistit odpovídající množství finančních prostředků na příslušném účtu. Tento bankovní produkt byl zatížen úrokem ve výši 22,99% ročně. Tyto své povinnost ale žalovaný nedostál a nehradil sjednané minimální splátky na svůj revolvingový účet, pročež banka dne [datum] smluvní vztah ukončila a vyzvala žalovaného k úhradě aktuální dlužné částky, která činila 8 995,64 Kč. Na tuto částku nebylo žalovaným následně ani částečně hrazeno ani bance, ani nynějšímu věřiteli. Dne [datum] pak došlo mezi stranami k uzavření dalšího bankovního produktu, Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, když touto úvěrovou smlouvou poskytla banka žalovanému částku 90 000 Kč s úrokovou sazbou 13,1 % ročně. Žalovaný ale přestal úvěr řádně splácet, proto banka ke dni [datum] smlouvu ukončila a úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky vy výši 61 355,97 Kč. Opět ale bezvýsledně, nebylo uhrazeno ničeho ani původnímu, ani nynějšímu věřiteli. Aktivní legitimace nynějšího žalobce k vedení řízení plyne z toho, že s původním věřitelem uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky vůči žalovanému a to dne [datum]. V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání. Z nich pak soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla v prvém případě uzavřena smlouva o běžném účtu dle § 2662 a následujících NOZ a zároveň o úvěru ke kreditní kartě, která je svým charakterem úvěrem dle § 2395 a následujících NOZ. Pokud v rámci uvedeného úvěru čerpal žalovaný prostředky z tohoto účtu tak, že vznikl na jeho účtu záporný zůstatek, byl povinen ten bance doplatit, přičemž peněžité prostředky vedené na zvláštním úvěrovém účtu pohledávek mají charakter úvěrové smlouvy dle § 2395 a násl. NOZ. Z uvedených listinných důkazů je pak zřejmé, že mezi bankou a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. NOZ, když tento smluvní typ upravuje zákon sice komplexně, ale dispozitivně a je na vůli stran, jak si vzájemně upraví svá práva a povinnosti. V tomto případě banka v souladu se smluvními ujednáními, od smlouvy odstoupila a požaduje, respektive její právní nástupce, úhradu jak nesplaceného úvěru, tak sjednaných úroků z úvěrového účtu, a dále úhradu úroků prodlení v zákonné výši. V druhém případě se pak jednalo již o standardní úvěrovou smlouvu dle § 2395 a následujících NOZ, kde byl ovšem rozdíl oproti prvému případu v tom, že nešlo o revolvingovou smlouvu a splátky tak nebyly vázány na čerpání nebo nečerpání prostředků pomocí vydané kreditní karty, ale banka žalovanému převedla pevně daný objem finančních prostředků na jeho účet, jednalo se o 90 000 Kč a nejen, že byla pevně smluvená výše úvěru, ale také výše jeho úročení a současně i výše splátek. Ani zde ale žalovaný nejednal řádně a poskytnuté finanční prostředky bance řádně nesplácel, respektive tak učinil jenom částečně. V obou případech tak porušil své povinnosti, které mu jako dlužníku plynuly z uzavřených závazkových vztahů, totiž řádně a včas splácet poskytnuté úvěry. Protože tak neučinil dobrovolně ani ve vztahu k bance jako původnímu věřiteli, ani k nynějšímu žalobci, uložil mu tuto povinnost soud a to včetně povinnosti k úhradě úroků z prodlení jako sankce za neplnění svých finančních závazků v zákonné výši a dále pak včetně úroků (cena peněz) ve výši odpovídající sjednaným úrokovým sazbám u obou produktů – tedy 22,99% u revolvingového úvěru a 13,1% u úvěrové smlouvy. Na místo původního věřitele, společnosti [právnická osoba], je pro řízení aktivně legitimován nynější žalobce, který uzavřel s původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávky původního věřitele a stal se tak novým věřitelem a subjektem, aktivně legitimovaným k podání žaloby, které pak soud po zhodnocení shora popsaných důkazů jako oprávněné vyhověl. V řízení pasivní žalovaný netvrdil a ani neprokazoval, že by došlo k zániku dluhu splněním či jakkoli jinak. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci bylo zcela úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 2 790 Kč a právním zastoupení advokátem dle vyhlášky 177/1996Sb. za 3 úkony právní pomoci po 3 900 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH z těchto částek.