32 C 4/2023-91 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 26.830 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 19 000 Kč. Žalobce žalovanému poskytl dne , datum, úvěr převodem na účet vedený na jméno žalovaného. Žalovaný na dlužný úvěr ničeho nezaplatil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z jistiny úvěru ve výši 19 000 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3.160,32 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny ve výši 22.160,32 Kč za dobu od 30.8.2022 do 3.1.2023 tj. 2.792,16 Kč, úroku ve výši 66,83% p.a. z částky 19.000 Kč za dobu od 30.8.2022 do 20.9.2022 ve výši 745,58 Kč a úroku ve výši 11,75% p.a. z částky 19.000 Kč od 21.9.2022 do zaplacení.2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že u žalovaného zjistil, že žalovaný má příjem 21.852 Kč měsíčně, že celkové měsíční náklady žalovaného činí 7.818 Kč a volné zdroje ke splácení tedy činí 13.034 Kč. Dále žalovaného lustroval v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru NRKI, SOLUS. Pokud jde o zjištění výdajů, odkázal na vyčíslení výdajů v souladu se zákonem o životním a existenčním minimu, kdy za životní minimum činí částku 4.250 Kč, vedle toho sám žalovaný uvedl jako náklady za bydlení 3.568 Kč.3. Právní zástupce žalobce se k jednání řádně dostavil. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil a nepožádal ani o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z označených důkazů. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.).4. Ze smlouvy ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce vyhotovil smlouvu o úvěru, která obsahuje závazek žalobce poskytnout žalovanému částku , částka, na bankovní účet žalovaného a závazek žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 66,83 % ve 48měsíčních splátkách po 1303 Kč. V případě prodlení žalovaného stíhala povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, je-li žalovaný v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, a to za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení, a paušální poplatky specifikované podrobněji ve smlouvě.5. Žalobce předloženými důkazy neprokázal, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, resp. tyto důkazy, informace vyplněné žalovaným, lustrace závazků žalovaného a výpis z běžného účtu žalovaného, jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Žalobce nepředložil žádný důkaz o výdajích žalovaného, přičemž se nelze spoléhat pouze na informace získané pouze od žalovaného.6. Soud při jednání vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy, žalobce však žádné důkazy neoznačil ani nepředložil.7. Soud posoudil věc po právní stránce tak, žalobce coby věřitel a žalovaný, coby spotřebitel projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. Věřitele stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobce však v řízení neprokázal, že v rámci předsmluvních povinností postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem , datum, se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679-18).8. Žalobce má proto ze žalovaného nároku právo na vrácení jistiny v souladu s § 87 odst. 1, třetí věta, z.s.ú. (speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), avšak již nikoli na zbývající částky žalovaného nároku, a to včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o.z. Je tomu tak proto, že nárok na úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného, avšak žalovaný v době rozhodování soudu není v prodlení s vrácením jistiny. Prodlení s vrácením jistiny se v tomto případě neodvíjí od výzvy věřitele, ale, jak stanovuje § 87 odst. 1 z.s.ú., od doby přiměřené možnostem spotřebitele, tedy nové doby splatnosti dohodnuté účastníky anebo určené soudem (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Vzhledem k výše uvedenému byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 000 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 a 2 z.s.ú. v délce tří dnů, protože ze spisu žádné skutečnosti odůvodňující odchýlení od této obecné pariční lhůty nevyplývají. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšný byl žalobce v částce 19 000 Kč a žalovaný v částce 10 472,56 Kč. Úspěch žalobce lze vyjádřit jako 65,5 % a úspěch žalovaného 34,5 %. O náhradě nákladů řízení proto bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení do výše 31 %. Soud hodnotil jako účelně vynaložené náklady zaplacení soudního poplatku ve výši 1.340 Kč, dále náklady za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 300 Kč, 3x paušální náhradu po 100 Kč, jeden úkon za 2180 Kč a to za účast při jednání, 1x paušální náhradu po 300 Kč, 234,18 Kč jako cestovné osobním vozem z , adresa, n., Anonymizováno, . do , Anonymizováno, a zpět, 2 , Anonymizováno, promeškaného času po 100 Kč a 21% DPH tj. částku 7.363 Kč, 31% z této částky činí 2.283 Kč. Soud rozhodl. že žalovaný je povinen nahradit žalobci tuto část nákladů řízení a to tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno.