13 C 118/2025-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vrácení úvěru poskytnutého její právní předchůdkyní společností , právnická osoba, žalované dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, z 24. 1. 2024 v celkové výši 12 000 Kč, konkrétně dosud nevrácených 9 690 Kč a dále smluvního úroku 8 049 Kč s tím, že úvěr měl být splacen nejpozději 7. 12. 2024. K tomuto datu jej , právnická osoba, zesplatnila, neboť nebyly dodržovány sjednané měsíční splátky. Ode dne následujícího tak nárokovala z dlužné jistiny žalobkyně ještě zákonný úrok z prodlení až do zaplacení s tím, že pohledávka za žalovanou jí byla postoupena smlouvou uzavřenou dne 12. 12. 2024.2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti tvrdila žalobkyně pouze zcela obecně, že žalovaná vyplnila své údaje na www., Anonymizováno, .cz a učinila tím návrh na uzavření smlouvy podepsané následně zaslaným SMS kódem. Při vyplňování byla ve formuláři poučena o úvěruschopnosti a předchůdkyně žalobkyně ji lustrovala v databázích, a hodnotila podle tvrzených údajů o příjmech a výdajích. Žádnou dokumentací však žalobkyně, jak současně uvedla, nedisponuje, a pro případ, že by nárok nebyl shledán důvodným z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uplatňovala nárok na jistinu jako bezdůvodné obohacení, kterého se žalované dostalo.3. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila, v průběhu řízení zůstala pasivní, a na zákonné doručovací adrese si nepřebírala zásilky. Nárok tak nejen neuznala, ale ani neučinila žádná tvrzení nespornými. Na žalobkyni proto zůstalo v plném rozsahu nejen břemeno tvrzení, ale i důkazní.4. Žalobkyně v žalobě nenavrhla v podstatě žádný důkaz s výjimkou dotazu na banku k vlastnictví účtu. Ve zbývajícím rozsahu hovořila o tom, že se něco stalo podle konkrétních dokumentů. I laikům bez zastoupení se běžně daří řádně navrhnout důkazy, zde je zastoupena žalobkyně profesionálem, a přesto důkazy konkrétně navržené a označené nejsou. Soud tak jen z odkazu na konkrétní listiny dovozoval, které měla žalobkyni vůbec na mysli provést.5. K samotnému zkoumání úvěruschopnosti nebyla k dispozici žádná konkrétní tvrzení, nebylo tedy co prokazovat, neboť žalobkyně ani neuvedla, jaký měl být příjem a jaké výdaje žalované. Úvěr, tj. jistina, měl být dle žalobkyně poskytnut z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně, nicméně k tomu žalobkyně výpis z účtu, či obdobný doklad, kterým by bylo prokázáno, že skutečně její předchůdkyně prostředky poskytla, jako důkaz nenavrhla ani nepřipojila.6. Proto se soud ani nezabýval prokazováním, zda žalovaná byla či nebyla vlastníkem konkrétního účtu, jehož číslo žalobkyně sdělila a navrhla takové vyžádání zprávy. Jestliže není prokázáno, že prostředky byly, a to skutečně poskytovatelem úvěru poukázány, pak zjištění, že daný účet žalované patří, by nic nepřineslo, a stejně tak zjištění, zda jí na účet prostředky určité výši přišly. Rozhodné je v prvé řadě to, že je poskytovatel úvěru, a právě on, vyplatil.7. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla od poskytovatele úvěru smlouvou z 12. 12. 2024. Samotná smlouva ovšem postoupení nedokládá, konkrétně v ní žádné pohledávky uvedené nejsou, obsahově jde toliko o rámcovou smlouvu ujednávající pravidla, za jakých budou teprve uzavírány dílčí smlouvy o postoupení, kde se budou postupovat konkrétní pohledávky. Předpokládá se podle ní datový soubor, ve kterém by měly být uvedeny, kdy k postoupení dojde zasláním takového souboru na danou emailovou adresu. O tom se však žalobkyně nijak ani nezmínila, a s ohledem na její nepřítomnost při jednání, kdy nemohla být nejen vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů, ale ani poučena o následcích nevyhovění této výzvě, nebylo také možné ani nic dalšího zjistit.8. Lze tak skutkově uzavřít, že žalobkyně neprokázala ani, že by její předchůdkyně před uzavřením smlouvy zkoumala vůbec úvěruschopnost žalované, ani že by přímo předchůdkyně (právě , právnická osoba, .9. Právně měla být uzavřena mezi žalovanou a společností , právnická osoba, smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Za situace, kdy nebyly k dispozici nejen důkazy, ale ani tvrzení o konkrétních příjmech a výdajích, a nebylo (nemohlo) tak být prokázáno, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, skutečně by bylo možné uvažovat dle §§ 86 a 87 z. s. ú. toliko o vrácení toho, co bylo poskytnuto, jak sama žalobkyně naznačovala již v žalobě. Jedná se o speciální bezdůvodné obohacení v režimu tohoto zvláštního předpisu, kdy se vrací to, co bylo (prokazatelně) poskytnuto a dosud nebylo případnými platbami ještě vráceno, a to v době přiměřené možnostem žalované, směrem do budoucna. Lhůtu pro vydání stanovuje soud ve svém rozhodnutí, z neplatných ujednání nelze vycházet, a rozhodné nejsou ani případné výzvy k plnění, neboť je splatnost takto stanovena speciálním právním předpisem.10. Kromě toho, že žalobkyně ve smyslu § 1879 o. z. a násl. neprokázala, že by skutečně nabyla konkrétně pohledávku za žalovanou, a tedy by jí již jen z tohoto důvodu nemohlo být žádné plnění přiznáno, nemohlo by jí být vyhověno ani z dalších důvodů.11. Pokud jde o dlužnou částku, je zřejmé, že dle samotných tvrzení žalobkyně nějaké splátky měly být uhrazeny, a že je žalobkyně započítala, resp. její předchůdkyně, nejen na jistinu, ale i na další nároky, jejichž výše se ponížila. To plyne z toho, že jistina měla být poskytnuta ve výši 12 000 Kč, ale dluženo z jistiny mělo zůstat 9 690 Kč. Kolik bylo celkem uhrazeno na splátkách nelze zjistit a žalobkyně může nárokovat vydání jen toho, co skutečně zůstalo v držení žalované ve vztahu k tvrzené smlouvě. I když břemeno tvrzení i důkazní nese ohledně splátek žalovaná, v tomto případě sama žalobkyně uvádí, že na částku 9 690 Kč a 8 049 Kč má mít nárok z titulu smlouvy (a vyplývá z toho, že hrazeno na smlouvu něco bylo), existenci platné smlouvy však bez prokázání řádného posuzování úvěruschopnosti nemohla ustát, a jestliže pro ten případ navrhovala vydání bezdůvodného obohacení, co do zbývající nevrácené částky, neuvedla, kolik takové obohacení činí. Ani ze žaloby to s ohledem na shora uvedené nebylo možné dovodit, a pro nepřítomnost při jednání dořešit při něm.12. I tento argument však pro úplnost předchází ještě neunesení důkazního břemene o tom, že skutečně předchůdkyně žalobkyně vůbec poskytla žalované samotnou úvěrovou jistinu. Žalobkyně sice navrhla, aby se soud dotázal banky, zda bankovní účet konkrétního čísla je účtem žalované, a zda jí na něj přišla jistina, nedoložila však, resp. nenavrhla žádný důkaz k tomu, že prostředky její předchůdkyně (a právě ona) poskytla. Jinak řečeno, jestliže není k dispozici bankovní účet či jiný doklad (např. z internetbankingu), nemůže na věci nic změnit to, že bude prokázáno, jaký účet má konkrétně žalovaná. V prvé řadě musí být prokázáno, že ten, kdo žaluje či jeho předchůdce, skutečně prostředky poskytl, což se nestalo, tedy nebyla prokázána aktivní věcná legitimace k řízení už jen co do poskytnutí prostředků a samotné existence práva na plnění, nejen co do vlastnictví pohledávky žalobkyní, a tedy konkrétně jejího práva.13. Soud tak žalobu zamítl, když se žalobkyně nedostavila k jednání a nebylo ji tak možné vyzvat k potřebným doplněním jak tvrzení, tak označení důkazů. Svou neúčastí se této výhody vzdala, a odročovat jednání z tohoto důvodu nelze. Mj. by to nemělo ani smysl, neboť s koncem prvního jednání nastala tzv. zákonná koncentrace řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a nic dalšího by poté již žalobkyně uvádět ani nemohla, resp. soud by k tomu nemohl přihlížet.14. V řízení byla z hlediska výsledku úspěšná žalovaná, která by měla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, ale žádné jí nevznikly, proto nebyly nikomu přiznány.