13 C 348/2024-43 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila , datum, řízení (sp. zn. 13 C 153/2024), ve kterém se domáhala několika druhů nároků ze dvou úvěrových smluv, které žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní , právnická osoba, ., konkrétně ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 9. 1. 2022 (nárok č. 2) a ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 12. 4. 2022 (nárok č. 1), kdy k samostatnému projednání byly vyloučeny nároky na smluvní pokuty. Ty byly nárokovány původně ve výších 8 160,52 Kč u nároku č. 2 a 6 966,88 Kč u nároku č. 1. Jak k těmto výším žalobkyně dospěla, resp. nedospěla, sdělila až v doplnění žaloby doručeném 19. 7. 2024, kde se dopočítala již jen na částky 5 232,19 Kč ze splátek za červen 2022 až březen 2023 a 5 542,81 Kč ze splátek za červen 2022 až červen 2023, a žalobu tedy vzala částečně zpět o rozdíly 2 928,33 Kč a co do 1 424,07 Kč.2. Řízení bylo nad tyto částky, na kterých nadále setrvala, zastaveno výrokem II podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), když do doby zahájení jednání ve věci je žalobkyně oprávněna disponovat žalobou bez omezení a stanovisko žalované je nerozhodné.3. O ostatních nárocích bylo rozhodnuto pod původní sp. zn. 13 C 153/2024, kde žalobkyně vzhledem k tomu, že smlouvami byla vedle úroku z úvěru a dalších plateb za úvěrové služby sjednána v obou případech ještě nepřiměřeně vysoká odměna za poskytnutí úvěru (činící téměř polovinu poskytované částky), žalobu vzala částečně zpět, a navrhla vyloučení pokut, které potřebovala přepočítat, a upravit základ pro jejich výpočet v souladu s učiněným zpětvzetím. Avizovala tak sama další částečné zpětvzetí a doplnění výpočtu pokut z těch částí splátek, které v sobě nezahrnují onu úhradu za poskytnutí úvěru, kde sama akceptovala nepřiměřenost její výše.4. Namísto toho, aby však žalobkyně podle rozkladu splátek dle splátkového kalendáře dotvrdila, jaká část jednotlivých splátek připadala na onu odměnu, resp. na zbývající nároky bez ní (a provedla z jednotlivých těchto částí splátek výpočet pokuty), aby soud během jednání mohl vést k těmto tvrzením dokazování a zjistit, zda jde o částky důvodné a je s nimi žalovaný skutečně v prodlení, a zda z nich tedy náleží smluvní pokuta a v žalované výši, žalobkyně předložila toliko výpočet smluvní pokuty až z celé zbývající jistiny od data, kdy již měly být všechny splátky uhrazeny (de facto od prodlení s poslední z nich, ty předchozí z výpočtu i tvrzení zcela vynechala).5. To je sice zjednodušený způsob, jak vypočítat část smluvní pokuty, onu „jistou“ část poté, co nepřiměřenou odměnu vzala zpět, nicméně nijak to neřeší část žalovaných pokut z jednotlivých dílčích splátek do té doby, tj. nejen od 9. 3. 2023 v případě částky 10 855,70 Kč a od 12. 6. 2023 v případě částky 13 974,23 Kč (které byly rozsudkem č. j. 13 C 153/2024-48 přiznány na úvěrových jistinách), ale ze splátek splatných v prvním případě již od 10. 6. 2022 do 9. 3. 2023 a zahrnutých do výpočtu částky 5 232,19 Kč a od 13. 6. 2022 do 12. 6. 2023 v druhém, kde celkově bylo vypočteno 5 542,81 Kč, a na kterých ale současně žalobkyně nadále setrvala.6. Pro absenci tvrzení ohledně částí splátek do té doby toliko takovéto doplnění neumožňuje vést dokazování k položkám, ze kterých by měl nárok na smluvní pokutu být dán dříve a postupně, protože soudu nebyly, a to ani přes opakovanou výzvu sděleny. Splátky, které nebyly uhrazeny, byly právě základem pro výpočet smluvní pokuty nárokované procentuální sazbou za prodlení v každém jednotlivém dni, a jestliže žalobkyně nedotvrdila skladbu splátek, pak nebylo možné, až do splatnosti poslední splátky a tedy již celé jistiny, smluvní pokutu posoudit a rozhodnout o ní pro absenci skutkových tvrzení.7. Žalovaný se ani k tomuto jednání nedostavil, k věci se tedy nijak nevyjádřil. Soud provedl důkazy týkající se sjednání smluvních pokut, tj. úvěrové smlouvy, jakož i doklady ke zkoumání úvěruschopnosti, kdy splnění této povinnosti je předpokladem pro platné uzavření smlouvy, a rozsudkem ohledně dlužných jistin a dalších nároků.8. Ze žádosti o úvěr z 9. 1. 2022 vyplývá, že žalovaný požádal o 20 000 Kč na 14 měsíců se splátkou 2 650 Kč měsíčně. Uvedl, že je zaměstnaný od 1. 7. 2021, smlouvu má do konce roku 2022, a předložil výplatní pásky i pracovní smlouvu. Výši mzdy sdělil 24 805 Kč, výdaj na bydlení a energie u rodičů 2 000 Kč, na jídlo a osobní náklady 12 500 Kč a na srážky na výživném 3 904 Kč. Tj. celkové výdaje 18 404 Kč, kdy mu tak mělo zbývat 6 401 Kč měsíčně, při vyživování dvou osob.9. Z pracovní smlouvy vyplývá, že byl zaměstnaný tak, jak žalobkyně tvrdí, od , datum, , u , právnická osoba, , z dodatku č. 1 pak prodloužení pracovního poměru do 31. 12. 2022. Z výplatní pásky za září 2021 vyplývá srážka na exekuci 2 993 Kč, kdy poté bylo vyplaceno žalovanému na mzdě 20 981 Kč. Z výplatní pásky za listopad 2021 vyplývá, že žalovaný pracoval včetně přesčasů a víkendů, dostal i odměny různého druhu, a i po srážce v exekuci ve výši 4 533 Kč mu bylo vyplaceno na účet 21 932 Kč.10. Z žádosti žalovaného o úvěr z 12. 4. 2022 vyplývá, že žádal o dalších 20 000 Kč splatných ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. V žádosti vyplnil stejné zaměstnání a příjem 22 773 Kč. Za bydlení a energie vydává v nájmu 4 000 Kč, za jídlo a osobní náklady 12 300 Kč, na výživném hradí 1 747 Kč, a měsíční splátky stávajících půjček činí 2 000 Kč, tedy uvedl celkové měsíční výdaje 20 047 Kč a na splácení mu tak v tomto případě mělo zbývat 2 726 Kč.11. Z výplatních pásek v roce 2022 vyplývá, že v lednu odpracoval 87,75 hodiny, 13 hodin čerpal dovolenou a dalších 12 dnů měl ošetřování člena rodiny. V únoru 2022 měl ošetřování člena rodiny 17 a 11 dnů, tj. celý měsíc. Ve spojení se složenkami ČSSZ tak lze zjistit, že za leden byla na ošetřování doplacena částka 6 399 Kč, tj. celkový příjem za leden 2 022 činil 23 180 Kč, kterým fakticky žalovaný disponoval, protože mu byla vyplacena čistá mzda 16 836 Kč. V únoru to pak bylo 12 600 Kč v důsledku dvou OČR, nicméně běžný příjem při zohlednění stále stejné základní mzdy, kdy žalovaný pracoval, se i přes exekuční srážku pohyboval 23-24 tis. Kč. Za březen 2022 činila čistá mzda 29 436 Kč, žalovaný pracoval i přesčas a o víkendech, dostal prémie a po exekuční srážce 5 108 Kč mu bylo odesláno v čistém 24 428 Kč.12. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že ji žalovaný podepsal s , právnická osoba, . dne , datum, . Sjednán byl úvěr 15 000 Kč s úrokem v celkové výši 761 Kč, další platbou za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a platbou 2 700 Kč za inkaso plateb v hotovosti, kdy celkově se tak dlužník zavázal uhradit dalších 12 888 Kč a celkovou částku 27 888 Kč měl splatit ve 14měsíčních splátkách po 1992 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně v případě prodlení s jakoukoliv splátkou splatná vždy v následující den, kdy ale za každé prodlení se splátkou mohl věřitel účtovat maximálně 500 Kč celkem. Pro 14 měsíců splácení činila RPSN 272,44 % a splátkový kalendář v příloze č. 1 rozepisoval pouze procentuální skladbu, nikoliv konkrétní částky, které připadají ze splátky na jednotlivé nároky. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že ji žalovaný podepsal s , právnická osoba, . dne 12. 4. 2022 a obsahově je totožná.13. Žalobkyně uplatnila nároky ze smluv o úvěru, kterou se podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uzavřená smlouva dále podléhá v případě, kdy není uzavírána s podnikatelem, i regulaci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ve smlouvě lze pak ujednat pro případ porušení povinností smluvní pokutu buď konkrétní částkou nebo jako způsob, jak se pokuta určí, podle § 2048 odst. 1 o. z.14. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela obě úvěrové smlouvy poté, co řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného a zjistila, že na splácení žádaných úvěrů má skutečně dostatečnou platební kapacitu. Smlouvy tedy nebyly stiženy absolutní neplatností pro nesplnění této povinnosti, a současně obě obsahovaly ujednání o tvrzené smluvní pokutě. Ne všechny nároky v nich ale dle byly platně sjednány, což platí o odměně za úvěr, na které