13 C 402/2024-34 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne , datum, zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení, ve kterém se domáhala nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovanou dne 14. 4. 2022 uzavřela její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen „Provident“). Tvrdila, že úvěr 30 000 Kč byl vyplacen žalované v hotovosti, a částku měla splatit spolu s poplatkem ve výši dalších 39 378 Kč ve 21měsíčních splátkách po 3 304 Kč, kdy splatnost poslední, a tedy celkové doplacení dluhu bylo sjednáno na 14. 1. 2024. Žalovaná však nic neuhradila. Pohledávky za žalovanou nabyla žalobkyně postoupením včetně příslušenství dle smlouvy uzavřené 29. 4. 2024.2. Kromě dlužné jistiny úvěru 30 000 Kč nárokovala žalobkyně dalších 35 232,72 Kč na dlužném poplatku. Za období od 15. 1. 2024 do postoupení 29. 4. 2024 nárokovala kapitalizovaný úrok ve výši 2 228,65 Kč a od následujícího dne pak v sazbě 25,23 % ročně plynoucí z jistiny do zaplacení. Rovněž zákonný úrok, a to v sazbě 15 % ročně, z dlužné jistiny počítaný od 10. 10. 2022 do 29. 4. 2024 ve výši dalších 7 100 Kč, a ode dne 30. 4. 2024 pak rovněž až do zaplacení.3. V doplnění žaloby uvedla, že poplatek je tvořen částkou 28 923 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnou za zpracování úvěru 1 500 Kč, a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení 2 100,75 Kč a co do 2 709 Kč nezaplaceným doplňkovým pojištěním., právnická osoba, výzvě soudu také doplnila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy hodnotila odpovědi žalované na dotazy a ověřovala je z dokladů, které si vyžádala. Toto bylo zaneseno do zákaznické karty žalované, kde jsou i uvedeny ověřené dokumenty, teprve následně byla uzavřena smlouva. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem 13 211 Kč jako uklízečka, další příjem domácnosti činí 24 864 Kč a nemá jiné úvěry, proto předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že je schopna úvěr splácet.5. Žalobkyně současně namítala, že kdyby údaje uváděné žalovanou nebyly správné, dopouštěla by se žalovaná úvěrového podvodu, který není povinností poskytovatele přezkoumávat. U nižších půjček na kratší dobu nelze pak po věřiteli požadovat až detektivní prověřování sdělovaných informací. Nesplnění povinnosti ověřit úvěruschopnost také podle žalobkyně k datu uzavření smlouvy nezpůsobovalo absolutní neplatnost smlouvy. Podpisem zákaznické karty žalovaná potvrdila úplnost, přesnost a správnost údajů. Žalobkyně dále odkazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97, podle kterého postačuje, že doklady k rozhodným údajům ohledně úvěruschopnosti měl poskytovatel v době sepsání smlouvy, kdy není důvod pochybovat, že mu byly předloženy.6. Poplatek za zpracování zahrnuje administrativní činnosti, zavedení zákazníka do systému, zpracování dokumentace a doručení k podpisu a výplatě v místě bydliště zákazníka. Poplatek za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení pak představuje zpracování splátek a aktualizace účtu, prevenci kumulace dluhu formou upozorňování, případné kopie dokumentace v případě ztráty či mimořádnou splátku, a dále sjednávání inkasa splátek v místě bydliště zákazníka a jeho návštěvy.7. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Tedy ani nemohla učinit rozhodné skutečnosti nespornými. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou stran, neboť právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Provedeny tak byly jen ty listinné důkazy, které předložila žalobkyně, a z nich vycházeno.8. Soud provedl v prvé řadě důkaz smlouvou o úvěru a žádostí o spotřebitelský úvěr, která jí předcházela. Z dokumentu nazvaného „Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaná podepsala 14. 4. 2022 vyplněný formulář Providentu, kde je uvedena požadovaná výše úvěru 30 000 Kč s měsíční splatností na 2 roky. Totožnost žalované byla ověřena z OP, kdy dále uvedla, že má základní vzdělání, je svobodná, nemá partnera (že by tomu tak bylo, nebylo zaškrtnuto), žije v nájmu, bez spolubydlícího (není zaškrtnut) a vyživuje jednu osobu. Jako zdroj příjmu byla vyplněna částka 13 211 Kč, kdy byla předložena pracovní smlouva a potvrzení o příjmu. Přestože byl uveden jen jeden zdroj jejího příjmu, byly připsány „další“ čisté příjmy domácnosti 24 864 Kč, aniž by však bylo zřejmé, o jaký příjem a čí se tedy jedná, když žalovaná žije sama a nemá partnera. Tento příjem pak nebyl nejen nijak konkretizován, ale patrně ani nijak ověřován, a nelze zjistit, o co se vůbec mělo jednat.9. Bankovní výpisy, ze kterých by bylo možné zjistit o žalované a její situaci, včetně jejích pravidelných výdajů podstatně více, nebyly předloženy. Dále byly toliko odhadnuty její měsíční výdaje na 6 200 Kč, aniž by bylo jasné, zda to mají být všechny její výdaje. Výše nájemného nebyla nijak řešena ani zaznamenána, předložena nájemní smlouva nebyla, stejně tak služby spojené s bydlením, což je jedna z největších nákladových položek, a zejména u malé domácnosti (jeden dospělý) zcela zásadní výdaj. V částce 6 200 Kč rozhodně nemůže být včetně výživy jednoho dítěte zahrnuta, ta možná pokrývá stěží měsíční náklady obživu jednotlivce, přitom žalovaná vyživuje i další osobu. Jaké jsou tedy alespoň základní nutné výdaje žalované měsíčně, z tohoto dokumentu nelze zjistit.10. Argumentace rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 je v podstatě nepřípadná, neboť problém není v tom, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně měla doklady předkládané žalovaným jen v době sepisu smlouvy, ale v tom, že měla toliko a pouze informace a doklady o nízkém příjmu, a žádné jiné doklady k zásadním tvrzeným nekonkretizovaným příjmům v téměř dvojnásobné výši. Doklady k výdajům na bydlení žádány zjevně nebyly. Celkový příjem domácnosti žalované měl být navýšen dalším čistým příjmem více jak 24 tis. Kč, ke kterému však žádný doklad ani v době uzavření smlouvy nebyl předkládán. Sama žalovaná uvedla, že žije sama, a má jen jeden zdroj příjmu, což vyvrací, že by domácnost sama o sobě, na jejíž zařízení si měla půjčku brát, mohla generovat jakýkoliv další příjem. Nebyl uveden nejen partner, ale ani spolubydlící. Taková situace, kdy jsou bez jakékoliv specifikace uvedeny „další“ příjmy, tyto nijak nedoloženy ani nekonkretizovány, se u Providentu v řešených kauzách pravidelně opakuje, a ústí v závěr, že se účelově a systematicky navyšovaly příjmy žadatelů, aby došlo k uzavření smluv a naplnění finančních zájmů Providentu či jeho zástupců, přestože zde potřebné příjmy žadatelů patrně (stejně jako v tomto případě, bez oněch „dalších“ příjmů domácnosti) nebyly.11. V soudním řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 2/2023 byl uveden také jediný zdroj příjmů žalované, a to invalidní důchod ve výši 9 826 Kč. Současně však byly připsány i ostatní příjmy žadatele 4 400 Kč, taktéž bez ověření či konkretizace, kterými se příjem zvedl, přestože žádné příjmy v řízení kromě samotného plného invalidního důchodu nebyly zjištěny, a žalovaná s omezenou svéprávností pak nebyla schopna ani nic takového s ohledem na poruchu intelektu uvádět. V řízení sp. zn. 13 C 12/2023 měla žalovaná dle žádosti také jen jeden zdroj příjmu, kdy ze dvou výplatních pásek a pracovní smlouvy bylo ověřeno, že její čistý příjem činí 13 411 Kč. Na žalobkyní tvrzených 45 411 Kč se zvýšil právě až připočtením jakýchsi „dalších“ příjmů domácnosti 32 000 Kč, které nebyly nejen nijak ověřovány a dokládány, ale ani konkretizovány. Kdo, a jak by je měl generovat, když žalovaná žije sama, nemá ani spolubydlícího a ani partnera, nebylo vůbec zřejmé. V řízení sp. zn. 13 C 51/2023 byl zjištěný příjem z výplatních pásek 15 760 Kč, navýšen opět neidentifikovatelným příjmem 10 300 Kč, přestože žalovaný měl jediný zdroj a žil sám. To, že podobným způsobem byly vyplněny žádosti různými zástupci, vede k závěru, že šlo o praxi samotného Providentu, nikoliv o exces, a tedy selhání jednotlivého zástupce, ale že se tak dělo pravidelně, kdy poctivý a čestný úmysl takového „vylaďování“ příjmové situace žadatelů lze těžko nalézt. Rozhodně odporuje nosné myšlence zákona o spotřebitelském úvěru, kdy poskytnut by měl být jen těm žadatelům, kteří skutečně mají dostatečné příjmy, aby mohli úvěry splácet.12. Naproti nepodloženému navýšení příjmů ve zde posuzované věci jsou zjevně na straně druhé evidentně podhodnocené výdaje, a toliko odhadnuté ve výši 6,2 tis. Kč, ve které vedle úhrady potřeb veškerých potřeb pro dvě vyživované osoby včetně malého dítěte samozřejmě nejsou náklady na bydlení. Nájemné i za malý byt bývá zásadní položkou, s tou nijak operováno nebylo, a nebyla ani uvedena, stejně tak jako platby za spotřeby spojené s bydlením, přestože měly být dokládány smlouvou. Nebylo tak nejen prokázáno tvrzení žalobkyně, že je zde příjem žalované cca 38 tis. Kč, ale výdaje, ani základní a jasně dané, nebyly zjištěny/zaznamenány vůbec. Lze tak vycházet toliko z příjmu 13 tis Kč, ovšem kolik z toho musí být zaplaceno na nájmu a službách spojených s bydlením, jaké jiné