15 C 216/2025-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala plnění z postoupené pohledávky dle výroku I., požadovala částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Nárok zdůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., žalovanému dodávala , Anonymizováno, na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, ze dne , datum, do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalovaný neuhradil vyúčtování spotřeby , Anonymizováno, dle smlouvy účtovaného fakturou č. , hodnota, za zúčtovací období od , datum, do , datum, , celkové množství odebrané , Anonymizováno, , Anonymizováno, , když po započtení plateb ve výši , částka, zůstal dluh , částka, . Dluh nebyl uhrazena ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Výzva spolu se žalobou byla žalované doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému , Anonymizováno, do odběrného místa shora uvedeného, a žalovaný se zavázal zaplatit za dodávanou , Anonymizováno, a související služby cenu stanovenou právní předchůdkyní žalobkyně a cenu regulovanou. Nedílnou součástí smlouvy byly , Anonymizováno, podmínky dodávky, na něž smlouva odkazovala. Z faktury č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala nedoplatek za , Anonymizováno, dodanou v období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , splatný dne , datum, . Dne , datum, uzavřel Postupitel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, pohledávky přešly na žalobce ke dni , datum, , kdy byla připsána kupní cena na účet Postupitele. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené Smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne , datum, . Dne , datum, byla žalovanému dle podacího lístku zaslána předžalobní výzva.4. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Podle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, zavazuje výrobce , Anonymizováno, nebo obchodník s , Anonymizováno, dodávat výrobci , Anonymizováno, , jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi , Anonymizováno, a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci , Anonymizováno, nebo obchodníkovi s , Anonymizováno, cenu za dodanou , Anonymizováno, a cenu související služby v , Anonymizováno, .5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 energetického zákona uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, . Žalobkyně dodávala žalovanému , Anonymizováno, do odběrného místa shora uvedeného, a žalovaný se zavázal za dodanou , Anonymizováno, uhradit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou , Anonymizováno, a shora uvedené služby žalované řádně vyúčtovala, žalovaný nic netvrdil a neprokázal, že by mu povinnost k úhradě vyúčtované částky nevznikla nebo zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení částky představující nedoplatek za úhradu , Anonymizováno, za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. Postoupení a oznámení postoupení proběhlo v souladu s § 1879 a násl. o. z.6. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu. Povinnost zaplatit úrok z prodlení soud vyslovil s ohledem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jelikož žalovaný se ocitla v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .8. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.