31 C 239/2025-25 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou dne , datum, s doplněním se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím pro uzavření spotřebitelské smlouvy o zápůjčce s žalovaným ve výši , částka, a poplatkem , částka, se splatností do , datum, pro její prodloužení nad 30 dní. Částka byla vyplacena žalovanému , datum, , jeho totožnost i účet byly ověřeny jednokorunovou platbou a uzavření potvrdil jednoduchým elektronickým podpisem. K ověření úvěruschopnosti se vyžádal žalobce především informace o poměrech od žalovaného. Žalovaný uhradil , částka, z toho , částka, za prodloužení splatnosti, od , datum, do , datum, byl písemně upomínán s poplatkem , částka, za upomínku. Žalobce se tak domáhal jistiny , částka, a poplatku za poskytnutí , částka, , na poplatcích upomínání , částka, , když částečné úhrady mimo poplatek za prodloužení splatnosti (provedení po splatnosti) zohlednil na smluvní pokutu 0,1% denně jdoucí pro prodlení se zaplacením od , datum, do doby podání návrhu.2. Soud vyzval žalobu zejména k doložení ověření úvěruschopnosti s poučením o neúspěchu, doložena byla výplatní páska a negativní evidence CEE a ISIR, ničeho k výdajům zejm. na bydlení a jiné závazky. K věci soud konal jednání, žalobkyně se omluvila s tím, že také žádala vydání bezdůvodného obohacení. To soud z žaloby nezjistil, obsahuje jeden výrok, ale věc projednal a zohlednil, že část nároku bylo možné přiznat i pro hodnocení bezdůvodného obohacení.3. Žalovaný se účastnil jednání a sdělil, že dluh vytloukal dluhem a je schopen doplatit zbývající jistinu, jinak by pro své poměry mohl vyšší částku jen splácet s tím, že náklady řízení nežádá. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, soud zjistil dálkové uzavření mezi stranami pro , částka, s poplatkem poskytnutí , částka, a nesmlouvána byla i smluvní pokuty pro prodlení 0,1% denně z dlužné částky, poplatky upomínání , částka, , prvotní splatnost do 30 dní. Přenechání částky , částka, bylo prokázáno výpisem účtu. Že se tak stalo na účet žalovaného, tedy právě jemu, prokazuje výpis z jeho účtu o korunové platbě i výpisy o jeho plnění na prodloužení splatnosti a částečné úhrady po splatnosti , datum, (celkem , částka, ). K ověření totožnosti žalovaného došlo na základě jeho korunové platby, vznik závazku potvrdil jednoduchým elektronickým podpisem. K ověření úvěruschopnost byla doložena jedna výplatní páska již z , Anonymizováno, , Anonymizováno, (uzavření přitom v , Anonymizováno, ) o mzdě , Anonymizováno, tis. Kč a negativní výpisy ISIR a CEE, ty však svědčí jedině o tom, že zde ještě nebyly exekvované pohledávky a předlužení, nevypovídají nic o nákladech živobytí a bydlení a o tom, zda nejsou spláceny třeba i řádně jiné dřívější závazky a zda výše splátek nebrání dalšímu úvěrování.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovením § 2390 o.z. Žalovaný měl zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o.z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 21 Cdo 869/2012). Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o.z. i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky.6. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zsú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti při jeho dobrovolném splnění, NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, lze vnímat jako ustálenou judikaturu. Nadto k dané věci byl podán euro konformní výklad rozhodnutím ESD C – 755/22 z , datum, , který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem. Formální pojetí a ochranu spotřebitele ESD spojil s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování ověřovací povinnosti věřiteli.10. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.11. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2