13 C 10/2026-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vrácení revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému původním věřitelem, její právní předchůdkyní , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, c., dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . l, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., od které pohledávku nabyla postoupením, ve výši 73 010,01 Kč na bankovní účet žalovaného , č. účtu, dle smlouvy s ním uzavřené 7. 6. 2024. K uzavření smlouvy mělo dojít přes www., Anonymizováno, .cz, kdy po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy. Při zkoumání úvěruschopnosti bylo vycházeno z deklarovaných výdajů a doložený příjmů, konkrétně však kromě částky životního minima netvrdila žalobkyně žádný další konkrétní ani výdaj ani příjem, a rovnou pro případ, že by nárok nebyl posouzen z titulu smlouvy jako důvodný, nárokovala bezdůvodné obohacení. Úvěr byl splatný 31. 7. 2025, částka 71 010,10 Kč však nebyla vrácena, proto žalobkyně nárokovala vrácení dlužné jistiny, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 1. 8. 2025 do zaplacení.2. Podáním doručeným soudu 4. 2. 2026 vzala žalobu co do částky 4 000 Kč s příslušenstvím zpět, neboť mělo dojít 6. 11. 2025 k úhradě v této výši. V tomto rozsahu tak soud řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. částečně zastavil, neboť ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání a žalobkyně je v takovém případě oprávněna nakládat s řízením bez ohledu na stanovisko druhé strany.3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, v prvé řadě namítal, že úvěrovou smlouvou měl sjednaný mnohem nižší úvěrový rámec a bylo to maximálně 40 000 Kč, takže víc dlužit vůbec nemohl. Poukazoval dále na to, že chtěl celou věci dořešit, ale jednání druhé strany se mu nezdálo, a neví nakolik tak může žalobkyni cokoliv věřit. Smlouvu uzavíral s onou maltskou společností a ta mu sama nesdělila, že by měl platit někomu jinému. To mu sdělovala až advokátka, která mu psala o různě vysoké částky a stále si k tomu přidávala. Chtěl to celé řádně uzavřít, aby to všechno bylo v pořádku a měl jistotu, že skutečně splatí svůj dluh a byl připravený ho splatit, poslal i ty 4 tisíce, ale advokátka se mu už vůbec neozvala, a za téhle situace tak čeká na výsledek soudního řízení, jistotu, komu a kolik dluží, nemá.4. Žalobkyně v žalobě uvedla tvrzení k uzavření smlouvy, částečně k úvěru, a dále k postoupení pohledávky, pokud však jde o důkazy, v podstatě nenavrhla žádné, s výjimkou dotazu na banku ohledně účtu. V textu pak alespoň u některých skutečností zmínila, z čeho toto plyne. Tam, kde tedy zmiňovala konkrétní listinu, pak soud tyto vzal jako označené k důkazu.5. Samotnou smlouvu s původním věřitelem žalovaný potvrzoval. Ke zkoumání úvěruschopnosti nebyla k dispozici žádná konkrétní tvrzení, nebylo tedy co prokazovat, žalobkyně ani neuvedla, jaký měl být onen doložený příjem ani deklarované údaje. Neučinila tak, resp. nemohla doplnit tvrzení ani při jednání, neboť se k němu nedostavila, a výhody poučení se tak vzdala, nemohlo by být ani prokázáno, že byla splněna povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, která vyplývá z níže citované právní úpravy.6. Úvěr měl být dle žalobkyně poskytnut z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně, nicméně k tomu žalobkyně výpis z účtu jako důkaz nenavrhla ani nepřipojila. Jediný doklad o tom, že mělo být poskytnuto, měla být faktura. Fakturu, kterou si společnost vystaví neprokazuje vyplacení. Žalobkyně pak uvedla, že jich bylo mnoho, a případně je dodá, což neučinila, nicméně za situace, kdy se žalovaný žalobě bránil shora uvedeným způsobem, by ani podle nich nebylo možné situaci dořešit.7. Ke své aktivní věcné legitimaci žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla smlouvou z 27. 1. 2020 od poskytovatelky úvěru. Samotná smlouva ovšem postoupení nedokládá, konkrétně v ní žádné pohledávky uvedené nejsou, a předpokládá se podle ní datový soubor, ve kterém by měly být uvedeny. O něm se však žalobkyně nijak ani nezmínila, a s ohledem na její nepřítomnost při jednání nebylo také možné ani nic dalšího zjistit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala nejen poskytnutí tvrzených prostředků žalovanému, ale v prvé řadě ani to, že by nabyla pohledávku za ním, pokud by skutečně existovala.8. Právně měla být uzavřena mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Za situace, kdy nebyly k dispozici nejen důkazy, ale ani tvrzení o konkrétních příjmech a výdajích, a nebylo (nemohlo) tak být prokázáno, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, skutečně by bylo možné uvažovat dle §§ 86 a 87 z. s. ú. toliko o vrácení toho, co bylo poskytnuto a dosud nebylo platbami vráceno, jako speciální bezdůvodné obohacení v režimu tohoto zvláštního předpisu. Dluh, který neexistuje, pak není možné ani uznat (např. tím, že jsou navrženy splátky, či je nějaká platba zaslána), a otázku platné smlouvy řeší soud z úřední povinnosti, jinak by zasáhl dle judikatury Ústavního soudu, do práva žalovaného na spravedlivý proces.9. Žalobkyně neprokázala, nejen to, že by vůbec její předchůdkyně nějaké prostředky poskytla, když nabízela k důkazu toliko její fakturu, ale nikoliv bankovní výpis, či jiný doklad o poskytnutí prostředků žalovanému na účet, které tvrdila. Dále pak neprokázala ve smyslu § 1879 a násl. o. z. ani nabytí pohledávky od původní věřitelky postoupením, a tedy svou aktivní věcnou legitimaci k vedení tohoto řízení, a proto by jí nebylo možné přiznat plnění žádné, i kdyby bylo prokázáno, že její předchůdkyně nějaký nárok z titulu bezdůvodného obohacení měla.10. Soud tak žalobu zamítl, když se žalobkyně nedostavila k jednání a nebylo ji tak možné vyzvat k potřebným doplněním jak tvrzení, tak označení důkazů. Svou neúčastí se této výhody vzdala, a odročovat jednání z tohoto důvodu nelze. Mj. by to nemělo ani smysl, neboť s koncem prvního jednání nastala tzv. zákonná koncentrace řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a nic dalšího by poté již žalobkyně uvádět ani nemohla, resp. soud by k tomu nemohl přihlížet.11. V řízení byl z hlediska výsledku úspěšný žalovaný, který by měl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, ale žádné mu nevznikly, proto nebyly nikomu přiznány.