13 C 139/2025-48 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vrácení úvěrové jistiny 50 000 Kč, kterou poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 1. 8. 2024, a kterou měla žalovaná splácet s úrokem v měsíčních splátkách po 7 500 Kč k 15. dni kalendářního měsíce. Tvrdila, že žalovaná se dostala do prodlení, a nedoplatila ani přes dvě upomínky, proto došlo k zesplatnění úvěru 21. 8. 2025. Kromě jistiny nárokovala za obě upomínky náklady upomínání celkem 1 000 Kč, a ode dne 5. 9. 2025 do zaplacení i zákonný úrok z prodlení ze žalované jistiny do zaplacení.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, potvrdila, že uvedenou smlouvu uzavřela a částku 50 000 Kč obdržela. Došlo k tomu ale v problematické sociální situaci, kdy neměla dostatečný náhled na sjednávaný vztah. Se synem se dostali do dluhů, a až když žalobkyni uhradila 75 500 Kč, zajistila si pomoc v dluhové poradně. Poukazovala na to, že nároky žalobkyně představují 435,03 % RPSN, přestože obvyklá sazba je o 47násobek nižší, jakož i na to, že žalobkyně neposoudila řádně před uzavřením smlouvy její úvěruschopnost. Vznesla proto nárok na vrácení 25 500 Kč, o které žalobkyni uhradila více na základě neplatné smlouvy, a tedy vzájemný návrh.3. Žalobkyně uvedla, že byla ochotná mimosoudně věc vyřešit, navrhovala, aby se věc uzavřela kompromisem, ale protože k tomu nedošlo, setrvala na své žalobě, a navrhovala zamítnutí vzájemné žaloby. Ohledně úvěruschopnosti předložila soudu rozsáhlé podání, z drtivé části však obecného charakteru, či shrnující názory žalobkyně, že úvěruschopnost zkoumala dostatečně a řádně.4. Z konkrétních tvrzení ohledně příjmů a výdajů žalobkyně tvrdila pouze, že si vyžádala výplatní pásky a výpis z bankovního účtu. Zda výpis byl žádán pouze k příjmům či i k výdajům, tvrzeno nebylo, a ohledně výdajů zmínila žalobkyně pouze náklady 3 000 Kč na bydlení. Dále tvrdila, že průměrný měsíční příjem žalované za předchozí tři měsíce činil 21 414 Kč, tedy jí po odečtení platby za bydlení při splátce 7 500 Kč na úvěr zbyde 10 914 Kč. Žádné jiné konkrétní údaje nejen, že nebyly dokládány, ale nebyly ani tvrzeny, a nařízeného jednání se žalobkyně rozhodla neúčastnit. Rovněž obecně zmínila, že lustrovala v databázích včetně insolvenčního rejstříku, rejstříku exekucí a v registrech úvěrů.5. Soud v prvé řadě řešil, zda před uzavřením smlouvy byla a nakolik řešena úvěruschopnost žalované. Z předložených výplatních pásek od dubna do června 2024 bylo zjištěno, že příjem žalované na výdělku činil cca 10 - 11 tis. Kč měsíčně. Na předložených výpisech z účtu je pak vidět platba důchodu zhruba ve stejné výši a dle oznámení o výši se jedná o důchod invalidní. Na výpisech z účtu je patrné, že vždy po měsíci je na něm buď minimální zůstatek nebo dokonce záporný, a aniž by tedy byl ještě jakýkoliv úvěr splácen, žádná rezerva nebyla žalovanou tvořena nebo příjmy ani nestačily. V dubnu činily příjmy 20 309 Kč a výdaje 20 437,29 Kč. V květnu činily celkové příjmy 23 283 Kč a výdaje pak 22 801,31 Kč. V červnu bylo při příjmech 23 055 Kč vydáno 23 330 Kč. Z lustrací plynou negativní záznamy, nicméně na výstupu z insolvenčního rejstříku je patrné, že žalovaná prošla insolvencí vedenou Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, kdy řízení je již skončeno, a bylo zahájeno v roce 2017.6. Z výše uvedeného lze skutkově dovodit, že žalovaná má dlouhodobě finanční problémy, resp. měla je dlouhodobě ještě před sjednáváním úvěru. Z výpisů z účtu je evidentní, že sotva zvládala hospodařit, žalobkyně se tím však nijak blíže nezabývala, a patně je i předkládala jen jako doklad o příchozích příjmech (výdaj na bydlení, jediný tvrzený, na nich totiž není). Za situace záporného měsíčního zůstatku, či jen velmi drobného zůstatku, nebylo vůbec zřejmé, že by žalovaná měla z čeho úvěr splácet. Nebylo rovněž vůbec zřejmé, jaké má konkrétní výdaje, a na co jsou jinak doložené příjmy ze dvou zdrojů spotřebovávány. Žalobkyně se tím přesto nijak dále nezabývala, resp. toto netvrdila, a neprokazovala. Samotné výpisy z účtu měly být jistě „alarmem“, aby se nejméně začala zaobírat tím, z čeho bude tedy žalovaná úvěr splácet, a které z jejích spotřeb omezí, a zda je to vůbec možné, když dosud utrácí vše, co je jí vypláceno.7. Tvrzené nájemné, resp. celkový výdaj na bydlení ve výši 3 000 Kč nebyl ničím doložen, a žalobkyně nedoložila, že by se jím jakkoliv více zabývala. Přitom jde o částku, která je velmi nízká, zpravidla nepokrývá ani služby spojené s bydlením. Při této výši jde o další signál, že poměry žalované nemusí být dostatečné, kdy k tomu přistupuje i dříve vedené insolvenční řízení. To, že není vedeno aktuálně, kdy by ostatně nebylo ani možné žalované úvěr poskytnout, neznamená, že je vše v pořádku. Ve spojení s výše uvedeným, kdy žalovaná nebyla schopna tvořit žádnou rezervu, je částečně invalidní a lze předpokládat nejen s tím zvýšené výdaje, ale současně i nemožnost si přivydělávat navíc, se žalobkyně nepochybně měla podrobně a důsledně zaobírat celkovou situací žalované, a zejména jejími skutečnými výdaji, nejen jejich výší ale i skladbou. Z toho, co bylo v řízení tvrzeno a dokládáno, nelze dospět k závěru, že vůbec byly zjišťovány, natož zjištěny reálné poměry žalované, a tedy že by mohla být dostatečně posouzena její skutečná situace.8. Po právní stránce uplatnila žalobkyně nároky ze smlouvy o úvěru, dle které se podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uzavřená smlouva dále podléhá v případě, kdy není uzavírána s podnikatelem, i regulaci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).9. Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 neplatná. V současném znění účinném od 29. 5. 2022 je již výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, a spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Poskytovatel je pak povinen přezkoumat úvěruschopnost s odbornou péčí, řádně a v potřebném rozsahu tak, aby skutečně nebyl důvod pochybovat o schopnosti úvěr splácet. V usnesení ve věci sp. zn. 33 Cdo 922/2022 Nejvyšší soud vyložil, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Ústavní soud ČR pak v řízení sp. zn. III. ÚS 4129/18 dovodil, že pokud soud nezkoumal, zda poskytovatel úvěru při jeho poskytnutí prověřil schopnost úvěr splatit, pak zasáhl do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Tato povinnost je tak i v rovině ústavněprávní vnímána jako zcela zásadní, a nikoliv pouze formální, při které by poskytovatel úvěru mohl účinně argumentovat tím, že stačí, aby mu spotřebitel sdělil informace, na které by měl být oprávněn bez dalšího spoléhat. Povinnost aktivního přezkumu je nosnou myšlenkou evropské úpravy, která má legitimní a zcela pochopitelné cíle, a to vyhnout se dluhovým spirálám, které zatěžují nakonec celou společnost. Bez ohledu na to, že každý má jednat poctivě, tedy uvádět pravdu v závazkových vztazích, a nemá se samozřejmě dopouštět trestné činnosti včetně úvěrových podvodů, je tak dána zcela konkrétní a na takovém nepoctivém či nezákonném jednání zájemce o úvěr nezávislá povinnost jeho poskytovateli. Negovat ji případně poukazem na to, že ani druhá strana nesplnila své povinnosti ostatně nepřipadá v úvahu ani v jiných situacích, kdy každý, pokud poruší sám uložené povinnosti, musí počítat s následkem, a to svým vlastním, bez ohledu na to, že i jiný se provinil.13. Ústavní soud p