13 C 188/2025-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně v řízení uplatnila nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 11. 2023, kterou se žalovanou uzavřela společnost , právnická osoba, ., a na základě které žalované poskytla tentýž den 150 000 Kč. Úvěr měl být splacen v 61 pravidelných měsíčních splátkách a zcela tak uhrazen i se smluvním úrokem 64,28 % p. a. dne 1. 12. 2028, pro prodlení se splátkami byl ale 6. 10. 2024 zesplatněn. Žalobkyně, která nároky ze smlouvy nabyla dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025, konkrétně nárokovala 89 815,89 Kč na smluvním úroku s tím, že má být přiznán pouze za období od poskytnutí úvěru do zesplatnění a spolu s jistinou pak žalovala 179 994,89 Kč celkem, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne 7. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná potvrdila, že sjednávala úvěrovou smlouvu, ale odmítla, že by měla dlužit žalobkyni, s ní smlouvu nesjednávala a o postoupení nic neví, stejně jako o zesplatnění úvěru. Smlouva nemohla být uzavřena platně, neboť poskytovatel úvěru neřešil její situaci, a v rozporu se zákonem nezkoumal řádně její úvěruschopnost. Už v té době měla úvěry téměř za milion korun, které neměla z čeho splácet, na účtu jí žádné prostředky, ze kterých by mohla hradit další úvěr, nezbývaly. I když měla starobní důchod, zbývaly jí po úhradě potřeb maximálně stokoruny. Na dřívější úvěry měla hradit 10 800 Kč měsíčně, nebyla schopná platit ale ani ty, a jsou také vymáhány. Skoro 9 tis Kč platí měsíčně na dodávky energií, dále se musí podílet na nákladech přípravy pitné vody, platbě za odpady a dalších výdajích spojených s bydlením v domě, kde ji bydlet nechali příbuzní. Reálně nyní není schopna splátek žádných, povinnost vůči skutečnému věřiteli může mít s ohledem na uvedené toliko v rozsahu dosud nevrácené jistiny.3. Žalobkyně v žalobě nenavrhla v podstatě žádný důkaz s výjimkou dotazu na banku k vlastnictví účtu. Ve zbývajícím rozsahu hovořila o tom, že se něco stalo podle konkrétních dokumentů. I laikům bez zastoupení se běžně daří řádně navrhnout důkazy, zde je zastoupena žalobkyně profesionálem, a přesto důkazy konkrétně navržené a označené nejsou. Soud tak jen z odkazu na konkrétní listiny dovozoval, které měla žalobkyně vůbec na mysli provést.4. Sama smlouva o úvěru sporná nebyla, byť žalovaná namítala její neplatnost. Žalovaná v prvé řadě ale popřela aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k vedení tohoto řízení s tím, že o postoupení nic neví. Jelikož by cokoliv mohlo být přiznáno jen skutečně k tomu oprávněné osobě, provedl soud důkaz smlouvou o postoupení pohledávek z 12. 2. 2025. Tu žalobkyně alespoň v žalobě uvedla jako svůj nabývací titul k pohledávce, byť spíše v rovině pouhého tvrzení.5. Samotná smlouva ovšem postoupení nedokládá, konkrétně v ní žádné pohledávky uvedené nejsou, obsahově jde toliko o rámcovou smlouvu ujednávající pravidla, za jakých budou teprve uzavírány dílčí smlouvy o postoupení, kde se budou postupovat konkrétní pohledávky. Předpokládá se podle ní datový soubor, ve kterém by měly být uvedeny pohledávky vybrané předem stanoveným mechanizmem k postoupení, po zaslání takového souboru na danou emailovou adresu. O tom se však žalobkyně nijak ani nezmínila, a s ohledem na její nepřítomnost při jednání, kdy nemohla být nejen vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů, ale ani poučena o následcích nevyhovění této výzvě, nebylo také možné ani nic dalšího zjistit. Lze tak skutkově uzavřít, že žalobkyně neprokázala ani to, že by od poskytovatelky úvěru nabyla pohledávku za žalovanou, pokud by skutečně existovala.6. Právně měla být uzavřena mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Za situace, kdy nebyly k dispozici nejen důkazy, ale ani tvrzení o konkrétních příjmech a výdajích, a nebylo (nemohlo) tak být prokázáno, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, skutečně by bylo možné uvažovat dle §§ 86 a 87 z. s. ú. toliko o vrácení toho, co bylo poskytnuto, jak sama žalobkyně i naznačovala již v žalobě. Jedná se o speciální bezdůvodné obohacení v režimu tohoto zvláštního předpisu, kdy se vrací to, co bylo (prokazatelně) poskytnuto a dosud nebylo případnými platbami ještě vráceno, a to v době přiměřené možnostem žalované, směrem do budoucna. Lhůtu pro vydání stanovuje soud ve svém rozhodnutí, z neplatných ujednání nelze vycházet, a rozhodné nejsou ani případné výzvy k plnění, neboť je splatnost takto stanovena speciálním právním předpisem.7. Prvotním předpokladem však je, aby žalobkyně ve smyslu § 1879 o. z. a násl. prokázala, že skutečně nabyla konkrétně pohledávku za žalovanou od poskytovatelky úvěru, a právě ona tedy má na takové plnění nárok. Jelikož se tak nestalo, ze smlouvy o postoupení, jediného v žalobě alespoň zmíněného dokladu k tomu, toto nevyplynulo, již jen z tohoto důvodu nemohlo být žádné plnění žalobkyni přiznáno. Nemělo tak smysl již dále řešit, kolik z poskytnuté jistiny nebylo dosud vráceno, ani zda žalovaná není v tuto dobu schopna žádných splátek, či v jaké výši.8. Soud tak žalobu zamítl, když se žalobkyně nedostavila k jednání a nebylo ji tak možné vyzvat k potřebným doplněním jak tvrzení, tak označení důkazů. Svou neúčastí se této výhody vzdala, a odročovat jednání z tohoto důvodu nelze. Mj. by to nemělo ani smysl, neboť s koncem prvního jednání nastala tzv. zákonná koncentrace řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a nic dalšího by poté již žalobkyně uvádět ani nemohla, resp. soud by k tomu nemohl přihlížet.9. V řízení byla úspěšná žalovaná, která má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná udělila plnou moc advokátu, který věc převzal a zúčastnil se za žalovanou nařízeného jednání. Náklady žalované jsou tak tvořeny dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 2 x 4 740 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) a g) a. t. a na náhradu hotových výdajů v paušální výši 2x 450 Kč, která ke každému úkonu dále náleží, podle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tak činí odměna advokáta 10 380 Kč.10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění, a náhrada nákladů uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.