13 C 26/2026-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vrácení úvěru poskytnutého její právní předchůdkyní společností , právnická osoba, žalované v celkové výši 10 000 Kč dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 27. 8. 2024, konkrétně dosud nevrácené úvěrové jistiny 10 000 Kč a dále smluvního úroku 2 410,11 Kč s tím, že úvěr měl být splacen nejpozději 30. 5. 2025. Ode dne následujícího tak nárokovala ze žalované částky žalobkyně ještě zákonný úrok z prodlení až do zaplacení s tím, že pohledávka za žalovanou jí byla postoupena smlouvou uzavřenou dne 12. 12. 2024.2. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila, v průběhu řízení zůstala pasivní, a na zákonné doručovací adrese si nepřebírala zásilky. Nárok tak nejen neuznala, ale ani neučinila žádná tvrzení nespornými. Na žalobkyni proto zůstalo v plném rozsahu nejen břemeno tvrzení, ale i důkazní.3. Žalobkyně v žalobě nenavrhla v podstatě žádný důkaz s výjimkou dotazu na banku k vlastnictví účtu. Ve zbývajícím rozsahu hovořila o tom, že se něco stalo podle konkrétních dokumentů. I laikům bez zastoupení se běžně daří řádně navrhnout důkazy, zde je zastoupena žalobkyně profesionálem, a přesto důkazy konkrétně navržené a označené nejsou. Soud tak jen z odkazu na konkrétní listiny dovozoval, které měla žalobkyni vůbec na mysli provést.4. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla od poskytovatele úvěru smlouvou z 12. 12. 2024. Samotná smlouva ovšem postoupení nedokládá, konkrétně v ní žádné pohledávky uvedené nejsou, obsahově jde toliko o rámcovou smlouvu ujednávající pravidla, za jakých budou teprve uzavírány dílčí smlouvy o postoupení, kde se budou postupovat konkrétní pohledávky. Předpokládá se podle ní datový soubor, ve kterém by měly být uvedeny, kdy k postoupení dojde zasláním takového souboru na danou emailovou adresu.5. O tom se však žalobkyně nijak ani nezmínila, a s ohledem na její nepřítomnost při jednání, kdy nemohla být nejen vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů, ale ani poučena o následcích nevyhovění této výzvě, nebylo také možné ani nic dalšího zjistit. Lze tak skutkově uzavřít, že žalobkyně neprokázala ani, že by nabyla pohledávku za žalovanou, pokud by skutečně existovala.6. Právně měla být uzavřena mezi žalovanou a společností , právnická osoba, smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Za situace, kdy nebyly k dispozici nejen důkazy, ale ani tvrzení o konkrétních příjmech a výdajích, a nebylo (nemohlo) tak být prokázáno, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, skutečně by bylo možné uvažovat dle §§ 86 a 87 z. s. ú. toliko o vrácení toho, co bylo poskytnuto, jak sama žalobkyně naznačovala již v žalobě. Jedná se o speciální bezdůvodné obohacení v režimu tohoto zvláštního předpisu, kdy se vrací to, co bylo (prokazatelně) poskytnuto a dosud nebylo případnými platbami ještě vráceno, a to v době přiměřené možnostem žalované, směrem do budoucna. Lhůtu pro vydání stanovuje soud ve svém rozhodnutí, z neplatných ujednání nelze vycházet, a rozhodné nejsou ani případné výzvy k plnění, neboť je splatnost takto stanovena speciálním právním předpisem.7. Aby však bylo možné žalobkyni konkrétně cokoliv přiznat, musela by ve smyslu § 1879 o. z. a násl. prokázat, že skutečně nabyla konkrétně pohledávku za žalovanou, a tedy by jí již jen z tohoto důvodu nemohlo být žádné plnění přiznáno. Soud tak žalobu zamítl, když se žalobkyně nedostavila k jednání a nebylo ji tak možné vyzvat k potřebným doplněním jak tvrzení, tak označení důkazů. Svou neúčastí se této výhody vzdala, a odročovat jednání z tohoto důvodu nelze. Mj. by to nemělo ani smysl, neboť s koncem prvního jednání nastala tzv. zákonná koncentrace řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a nic dalšího by poté již žalobkyně uvádět ani nemohla, resp. soud by k tomu nemohl přihlížet.8. V řízení byla z hlediska výsledku úspěšná žalovaná, která by měla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, ale žádné jí nevznikly, proto nebyly nikomu přiznány.