13 C 77/2026-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila řízení o nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou měla se žalovaným uzavřít 22. 12. 2024 distančním způsobem přes www. flexifin.cz na úvěr do výše 80 000 Kč, kdy byla rovnou splatná jeho první splátka (!), s koncem úvěrového rámce 25. 5. 2026. Z čerpané jistiny žalobkyně nárokovala v řízení vrátit 34 999,96 Kč, poplatek 1,99 % z čerpání za úvěrové tranše ve výši 686,12 Kč, kdy tvrdila, že žalovanému bylo vyplaceno 23 000 Kč dne 22. 11. 2024, dalších 4 000 Kč dne 19. 12. 2024 a 13. 1. 2025 ještě 8 690 Kč (celkem tedy 35 690 Kč).2. Dále nárokovala smluvní úrok z úvěru 0,44 % denně (!) 16 837,38 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ 73,20 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 329,99 Kč, s tím, že smlouva byla vypovězena 21. 4. 2025 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyně nárokovala rovněž smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny, a to za 90 dnů prodlení od 19. 1. 2025 do 19. 4. 2025 ve výši 1 945,64 Kč s tím, že nárok byl dán dle článku VIII. odst. 1 smlouvy. Z částky 36 089,27 Kč pak nárokovala od 22. 4. 2025 do zaplacení i zákonný úrok z prodlení 12 % ročně.3. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal zcela pasivní. Žalobkyně se pak omluvila z nařízeného jednání, a soud tak jednal v nepřítomnosti obou stran. V žalobě nebyly navrženy v podstatě žádné důkazy, přestože byla žalobkyně v řízení zastoupena. Tam, kde alespoň zmiňovala konkrétní listinu, ze které tvrzení plyne, ji soud provedl k důkazu, pokud byla i připojena.4. Všechny údaje v žalobě ohledně zjišťovaných údajů k úvěruschopnosti i procesu posouzení byly zcela obecné. Žalobkyně ale odkazovala na dokument o úvěruschopnosti, což však byl pouze její vlastní záznam, bez jakýchkoliv podkladů či vůbec uvedení, z jakých podkladů toto mělo být zjištěno. Postup posuzování jako další připojený dokument, byl rovněž zcela obecný popis, bez vztahu konkrétně k žalovanému, a nevypovídal tedy o úvaze konkrétně ohledně této osoby a jejích konkrétních údajů. Jediné konkrétní tvrzení uvedla žalobkyně ohledně příjmu žalovaného, který měl činil 25 tis Kč, což bez zjištění výdajů a celkové situace nemůže vést samo o sobě k závěru, že byl do půl roku schopen vrátit případně celých čerpaných 80 tis. Kč (vytvořit na to zdroje) a ještě uhradit závazky spojené s úvěrem.5. Skutkově tak nebylo možné učinit závěr, že žalobkyně řádně posuzovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, a učinila relevantní závěr o tom, že bude úvěr schopen splatit. Žalobkyně si toho byla patrně i vědoma, neboť rovnou v žalobě i uvedla, že pro případ, že by soud nepřiznal plnění smluvní, nárokuje v rozsahu jistiny po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, k čemuž tak soud směřoval.6. Právně měla být uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). a za situace, kdy nebyly k dispozici nejen důkazy, ale ani tvrzení o konkrétních příjmech a výdajích, a nebylo (nemohlo) tak být prokázáno, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, skutečně by bylo možné uvažovat dle §§ 86 a 87 z. s. ú. toliko o vrácení toho, co bylo poskytnuto a dosud nebylo platbami vráceno, jako speciální bezdůvodné obohacení v režimu tohoto zvláštního předpisu.7. K důkazu tak soud provedl kromě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, z 22. 11. 2024, a kde nelze ani dovodit, že by byla žalovaným podepsaná - v samém závěru je podpis, nelze však uzavřít, čí vůbec, když nad podpisem je uvedeno, že podepisuje žalovaný, ale pod podpisem je údaj o věřiteli, a uvedeno „za , právnická osoba, .“ i listinu, kde jsou zachyceny tvrzené výplaty. Z té však bylo dále zjištěno, že jde o přehled bankovních transakcí, pouze výpis z internímu systému žalobkyně, a dokládá toliko to, že si žalobkyně ohledně čerpání sama cosi zapsala, nikoliv, že k tomu skutečně došlo.8. Žalobkyně tak jednak neprokázala, že by měla (mohla mít) platně uzavřenou smlouvu, ale ani to, že nějaké prostředky poskytla, když předložila svou evidenci, ale nikoliv bankovní výpis, či jiný doklad o poskytnutí prostředků žalovanému na účet, které tvrdila. Proto jí nebylo možné přiznat plnění žádné, ani z titulu bezdůvodného obohacení, které by vzniklo ve výši toho, co bylo čerpáno a nebylo dosud platbami pokryto.9. Soud tak žalobu zamítl, když se žalobkyně nedostavila k jednání a nebylo ji tak možné vyzvat k potřebným doplněním jak tvrzení, tak označení důkazů. Svou neúčastí se této výhody vzdala, a odročovat jednání z tohoto důvodu nelze. Mj. by to nemělo ani smysl, neboť s koncem prvního jednání nastala tzv. zákonná koncentrace řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a nic dalšího by poté již žalobkyně uvádět ani nemohla, resp. soud by k tomu nemohl přihlížet.10. V řízení byl z hlediska výsledku úspěšný žalovaný, který by měl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, ale žádné mu nevznikly, proto nebyly nikomu přiznány.