19 C 239/2025-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které se zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobce , Anonymizováno, . Žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, dne , datum, na účet , č. účtu, . Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný požádal o službu „, Anonymizováno, “ za poplatek , částka, a „, Anonymizováno, “ za poplatek , částka, v souladu se Sazebníkem, splatnost úvěru nastala ke dni , datum, . Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho. Dlužná částka tak činí na jistině , částka, , poplatku za vyplacení úvěru , částka, a poplatku za volitelné služby , částka, a , částka, , tj. celkem , částka, . V důsledku prodlení žalovaného pak žalobce dále vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku dlužné jistiny, a to za dobu 90 dnů prodlení, tj. v částce , částka, za období od , datum, do , datum, . Žalovaný i přes předžalobní výzvu žalobce na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník. Podle této smlouvy žalobce poskytl žalovanému dne , datum, převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, částku , částka, , což bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobce. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit úvěr do , datum, . Žalovaný využil službu „, Anonymizováno, “, dle sazebníku činí cena této služby , částka, . Dále žalovaný využil službu „, Anonymizováno, “, dle sazebníku činí cena této služby , částka, denně, čímž byla odložena splatnost úvěru celkem o 14 dní, tedy poplatek činil celkem , částka, . Smluvní pokuta byla dohodnuta v souladu s čl. VIII VOP, kdy v případě prodlení žalovaného úhradu aktuálního zůstatku úvěru, byl žalobce oprávněn k účtování smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni splatnosti, tj. od data , datum, . Žalobce vyčíslil smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení, tj. za období od , datum, do , datum, v částce , částka, . Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, . O odeslání upomínky žalovanému dne , datum, svědčí poštovní podací lístek. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval.5. Soud učinil následující právní závěr. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky žalobce a sazebník (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Protože byly splněny i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z., uložil soud žalovanému zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný v řízení ničeho netvrdil, vrácení úvěru neprokázal, a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno.6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .8. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.