31 C 288/2025-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala plnění z postoupené pohledávky dle výroku I., požadovala částku , částka, a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Nárok zdůvodnila tak, že původní věřitel žalovanému dodával elektřinu na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalovaný neuhradil vyúčtování spotřeby elektřiny dle smlouvy účtované fakturou č. , hodnota, , za zúčtovací období od , datum, do , datum, , celkové množství odebrané elektřiny , Anonymizováno, kWh na částku , částka, . Datum splatnosti této dlužné částky bylo stanoveno na den , datum, . Odtud dluh , částka, se zákonnými úroky z prodlení od , datum, do zaplacení. Dne , datum, uzavřel původní věřitel, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Výzva spolu se žalobou byla žalovanému doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že původní věřitel se zavázal dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa shora uvedeného, a žalovaný se zavázal zaplatit za dodanou elektřinu a související služby cenu stanovenou původním věřitelem a cenu regulovanou. V souladu se smluvním ujednáním stran o povinnosti plnit za odebranou elektřinu bylo doloženo vyúčtování v souladu s žalobním tvrzením. Doložena byla předžalobní upomínka.4. Ze smluvních dokumentů žalobkyně a původního věřitele bylo prokázáno postoupení pohledávky a dále oznámení žalovanému, jak předpokládá § 1879 a § 1882 občanského zákoníku. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z.5. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), kdy se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.6. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouvy dle § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona. Žalovaný své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnil, protože neuhradil výše uvedenou vyfakturovanou částku za odebrané energie. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné vyfakturované částky za spotřebovanou elektřinu. Postoupení a oznámení postoupení proběhlo v souladu s § 1879 a násl. o. z.7. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu. Povinnost zaplatit úrok z prodlení soud vyslovil s ohledem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jelikož žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .9. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.